Čas jen pro mě

Smrt v londýnské čtvrti Balham zastínila i vládní a mezinárodní zpravodajství té doby. Přední lékaři, včetně královského lékaře sira Williama Gulla, kteří se účastnili vyšetřování, se shodli, že šlo o otravu antimonem. Oběť umírala tři dny, z trestného činu nebyl nikdo obviněn.

Charles chtěl věno

Charles Delauney Turner se narodil v roce 1845 jako syn Augusta Charlese Turnera a Mary Turnerové. Příjmení si vzal po svém nevlastním otci Josephu Bravoovi.

Vystudoval práva a stal se advokátem. S budoucí ženou Florence Ricardovou (rozenou Campbellovou) se setkal v roce 1875. Z jeho strany to především byla láska k manželčiným penězům.

V době sňatku už byl otcem nemanželského dítěte.

Charles Bravo. (zdroj: murderpedia.org)

První manžel ji týral...

Florence byla poprvé provdaná za Alexandra Louise Ricarda, syna poslance Johna Ricarda, ale manželství nebylo šťastné. Ricardo byl kapitánem granátnické gardy. Po svatbě byl ale z gardy propuštěn.

Florence zjistila, že spí s jinými ženami. Také si oblíbil láhev a rychle se z něj stal notorický piják. V manželství zůstali dalších šest let, během nichž byl jen zřídkakdy střízlivý. Jejich manželství skončilo poté, co ji během jedné z jejich častých hádek začal fyzicky týrat, a ona se sbalila a odešla.

Ani ona nebyla svatá, měla mimomanželský poměr s mnohem starším doktorem Jamesem Manby Gullym, který byl v té době rovněž ženatý. Ricardo zemřel v roce 1871 za záhadných okolností.

...a druhý také

Když se šestadvacetiletá Florence 7. prosince 1875 provdala za začínajícího třicetiletého advokáta Charlese Bravo, ukončila tak svůj poměr s Gullym.

Ani tohle manželství Florence moc štěstí nepřineslo. Krátce před svatbou Florence otěhotněla, ale měla potíže s donošením dítěte a v lednu 1876 potratila. Brzy otěhotněla znovu a v dubnu potratila znovu. Florence se po druhém potratu těžce zotavovala a děsila ji možnost dalšího těhotenství.

Florence Bravo. (zdroj: murderpedia.org)

Charles těžce nesl, že je jeho žena bohatší než on, což od samého počátku vedlo k vzájemnému napětí. Podle nových anglických zákonů se navíc rozhodla vlastní peníze spravovat sama. Charles se ke své manželce nechoval zrovna příkladně – byl vůči ní násilnický a tyranský.

Společnice Jane Coxová

Další „hrdinkou“ tohoto příběhu je Jane Cannon Coxová, vdova s malými prostředky a značnými dluhy. Po smrti manžela se se svými třemi malými syny přestěhovala z Jamajky zpět do Anglie. Její synové byli zapsáni do soukromé školy a ona stěží živila sebe a svou rodinu tím, že pronajímala svůj dům a pracovala jako guvernantka.

Když se setkala s Florence, okamžitě si padly do oka a Florence jí nabídla ideální místo dobře placené společnice. Obě se rychle spřátelily a Florence se začala na Jane Coxovou ve všem spoléhat.

Charles na blízký vztah mezi Florence a paní Coxovou žárlil. Měl pocit, že paní Coxová je důvodem toho, že nedokáže svou ženu ovládat. Přestože díky Florence byli velmi dobře situovaní, Charles byl šetřílek a mimo jiné trval na tom, aby Florence paní Coxovou propustila ve snaze ušetřit peníze. Paní Coxové hrozilo, že přijde o svůj pohodlný životní styl a vrátí se do stavu chudoby a bídy.

Kdo otrávil Charlese?

Vztah manželů byl velmi bouřlivý a Florence hledala únik v alkoholu. 18. dubna 1876 Charles povečeřel s Florence a její společnicí Jane Coxovou.

Florence se brzy omluvila, že jí není dobře, a šla do své ložnice. Poté odešel i Charles. Protože ho rozbolely zuby, vzal si laudanum, tehdy oblíbenou opiovou tinkturu. Brzy však vyběhl z pokoje a křičel bolestí a pak upadl do bezvědomí. Na pomoc přispěchala Jane, která zavolala lékaře. Během tří dnů (21. dubna) zemřel a pitva prokázala v jeho těle nadměrné množství antimonu.

Policie jako podezřelé vyšetřovala Florence, jejího bývalého milence doktora Gullyho a Jane Coxovou. Podle pozdějšího soudního verdiktu byl Charles Bravo otráven, jeho vraždu se však nepodařilo nikomu prokázat.

„Charles Delaunay Turner Bravo nespáchal sebevraždu; nepotkala ho smrt nešťastnou náhodou. Byl úmyslně zavražděn podáním antimonu, ale neexistuje dostatek důkazů, které by vinu přisuzovaly nějaké osobě nebo osobám,“ zaznělo u soudu.

Po skončení soudního procesu mohli všichni tři podezřelí odejít, ale jejich životy se navždy změnily. Florence Bravo byla veřejně zostuzena a její rodina se jí zřekla. Odstěhovala se do Southsea v hrabství Hampshire, kde o dva roky později zemřela na otravu alkoholem. Také doktor Gully utrpěl naprostý úpadek své společenské a profesní pověsti a zemřel v roce 1883.

Nejlépe se dařilo Jane Coxové. Vrátila se se svými syny na Jamajku, kde získala značné dědictví po manželově tetě. Do Anglie se přestěhovala na sklonku života. Zemřela v roce 1913.