Čas jen pro mě

V noci na 10. srpna 1977 detektivové z newyorského policejního dělení dopadli a zatkli muže podezřelého z osmi útoků revolverem, během nichž zemřelo šest osob a sedm bylo zraněno.

Špatný začátek

Start do života se mu nepovedl. Když nemajetná Betty Broder 1. června 1953 porodila v Brooklynu malého chlapce, který dostal jméno Richard David Falco, žila sama. Manžel od ní odešel a otcem novorozeněte byl ženatý milenec. Na jeho naléhání dala dítě k adopci.

Ujali se ho bezdětní manželé Pearl a Nathan Berkowitzovi z Bronxu. Malý David byl nadprůměrně inteligentní, ale problémový hoch. Podle příbuzných a známých rodičů „nezvladatelný a rozmazlený násilník“. O školu ztratil zájem v raném věku. To už se dopouštěl drobných krádeží. Kromě toho miloval pohled do plamenů ohně a založil několik požárů. Adoptivní rodiče s ním pak navštěvovali psychologa.

Bylo mu čtrnáct, když matka zemřela na rakovinu prsu. Otcovu druhou ženu nevydýchal. Ze školy odešel v sedmnácti, kdy s odřenýma ušima složil maturitu. Pak tři roky sloužil v armádě. Po odchodu začal hledat biologické rodiče. Našel matku Betty. Několikrát se s ní sešel, ale nemohl se smířit s faktem, že ho odložila.

Vystřídal několik nekvalifikovaných profesí – živil se jako taxikář i třídič dopisů na poště.

Vražedné útoky

V polovině 70. let začal páchat násilné trestné činy. Nejdřív útočil nožem, pak přešel na revolver. V newyorských čtvrtích Bronx, Queens a Brooklyn hledal mladé ženy. Přitahovaly ho ty bílé s dlouhými tmavými vlnitými vlasy.

První útok údajně spáchal na Štědrý den roku 1975, kdy loveckým nožem pobodal dvě ženy. Jednu z nich, údajně hispánského původu, policie nikdy nevypátrala. Druhá byla patnáctiletá Michelle Forman, ta po útoku musela být týden hospitalizována. Berkowitze však kriminálka tehdy nepodezírala.

David Berkowitz. (zdroj: Wikimedia Commons)

V červenci 1976 seděly v noci v autě dvě kamarádky, obě zdravotní sestry – Donna Lauria a Jody Valenti. Dívky se bavily o diskotéce, ze které se vracely. Když pak Donna otevřela dveře auta, zasáhla ji smrtelná kulka. Jody dostala zásah do stehna. Vraha popsala jako zhruba třicetiletého bělocha s výškou 173 cm a váhou kolem 90 kg.

Podobná střelba proběhla v říjnu v rezidenční čtvrti v Queensu. Zraněni byli milenci Carl a Rosemary, oba naštěstí přežili.

Štěstí měly v listopadu i další dvě dívky – studentky střední školy Donna DeMassi a Joanne Lomio, které neznámý pachatel postřelil.

30. ledna 1977 seděli snoubenci Christiane Freud a John Dile v autě. Neznámý muž rozstřílel přední sklo. John přežil, Christiane zemřela.

Virginie Voskeriach měla anděla strážného na dovolené. Studentka Kolumbijské univerzity byla v březnu 1977 zasažena kulkou do hlavy a na místě zemřela.

V dubnu pak vražedné střelbě podlehl pár Alexander Esau a Valentina Suriani. To už policisté věděli, že jde o stejnou střelnou zbraň, která byla použita dříve. Novináři vraha nazvali Zabijákem ráže 44.

Samův syn

Poblíž Alexanderova těla policie našla dopis, podepsaný „Samův syn“. Vrah se v něm posmívá vyšetřovatelům a ujišťuje je, že ve své „práci“ bude pokračovat dál.

Měsíc po této vraždě dostal redaktor Daily News rukou psaný dopis od člověka, který tvrdil, že je Zabiják ráže 44.

V červnu byl postřelen další pár jdoucí z diskotéky. Sal Lupo i Judy Placido byli sice zraněni, ale přežili. Utočníka popsat nedokázali.

K poslednímu útoku došlo 31. července 1977. Dvacetiletí milenci Stacy Moskowitz a Robert Violante byli postřeleni do hlavy. Stacy na místě zemřela, Robert přišel o levé oko.

Konečně dopaden

Tentokrát se však našla svědkyně. Oznámila, že v blízkosti střelby viděla mladého muže u žlutého automobilu Ford Galaxie. Jakmile se zjistilo, že vůz patří Davidu Berkowitzowi, policie se na něj zaměřila. Zatčen byl 10. srpna. V autě byl nalezen revolver ráže 44 i dopis policistům s podpisem „Samův syn“. Berkowitz prý zatýkajícímu policistovi řekl: „Tak jsi mě konečně dostal?“ a usmíval se na něj.

Ke všemu se přiznal. Chvíli strávil na psychiatrii. Na základě psychiatrického posudku byl za své činy zodpovědný. Odsouzen byl k šesti doživotním trestům nebo na dobu 365 let.

Ve vězení se upnul k náboženství a stal se kaplanem. Jeho případ byl znovu otevřen v roce 1996. Tehdy doplnil svou výpověď o informaci, že byl členem satanského kultu, který útoky organizoval jako rituální vraždy. Po neprůkazných zjištěních bylo vyšetřování pozastaveno.

David Berkowitz odmítl žádat o podmínečné propuštění a v současné době si odpykává svůj trest v nápravném zařízení Shawangunk.