Čas jen pro mě

Viktoriánská Anglie: Doba, která nahrávala tragédiím

V tehdejší viktoriánské společnosti bylo narození dítěte mimo manželství obrovskou ostudou. Mnoho žen nemělo jinou možnost než svěřit dítě do péče takzvaných „baby farmers“ – lidí, kteří za jednorázovou částku slibovali, že dítě vychovají nebo zajistí adopci. Systém téměř nepodléhal kontrole a stal se živnou půdou pro zločin.

Amelia Elizabeth Dyer se narodila 27. listopadu 1837 poblíž Bristolu. Její dětství nebylo šťastné. Matka trpěla vážným duševním onemocněním po prodělaném tyfu a mladá Amelia o ni dlouhé roky pečovala. Někteří historikové se domnívají, že právě tehdy se naučila rozpoznávat projevy psychických nemocí – znalost, kterou později možná využívala ve svůj prospěch, když předstírala vlastní nepříčetnost.

Jejím prvním manželem byl o mnoho let starší George Thomas, s kterým měla jednu dceru. Další dvě děti se pak narodily do manželství s pivovarnickým dělníkem Williamem Dyerem, Druhého muže Amelia brzy opustila.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Franz a Rosalie Schneiderovi: Vraždící pár z konce 19. století

Jak se z pečovatelky stala vražedkyně

Amelia se nejprve skutečně živila jako zdravotní sestra a porodní asistentka. Po smrti prvního manžela zůstala bez prostředků s dcerou na krku. Začala se věnovat již zmíněnému „babyfarminngu“. Brzy ale zjistila, že péče o děti je nákladná. Z finančního hlediska bylo mnohem „výhodnější“ přijmout jednorázovou platbu od matky a dítěte se co nejrychleji zbavit.

Nejdříve nechávala kojence umírat hladem nebo zanedbáním péče. Podávala jim také přípravky s opiem, které je utlumily a přestaly plakat. Později začala děti přímo vraždit – nejčastěji uškrcením bílou textilní páskou. Těla balila do papíru nebo pytlů a odhazovala do řek, především do řeka Temže.

Tahle vypadala vražedkyně dětí Amelia Dyer (foto: Wikimedia Commons, Unknown Police photographer, Public Domain)

Roky unikala spravedlnosti

Protože se začaly šířit znepokojivé zvěsti o její péči o děti, měnila jména i adresy a opakovaně předstírala psychickou nemoc. Několikrát byla umístěna do ústavů, odkud se však vždy vrátila. Úřady navíc dlouho věřily jejím vysvětlením, že děti zemřely přirozenou smrtí nebo byly předány jiným rodinám. Vysoká kojenecká úmrtnost tehdejší doby její lži usnadňovala.

Na jaře roku 1896 objevil převozník na Temži u zdymadla Caversham balík s tělem malé holčičky, později identifikované jako Helena Fry. Vyšetřovatelé si všimli nepatrného kousku papíru se jménem Mrs. Thomas (paní Thomasová) a její adresou. Tato stopa je dovedla až k Amelii Dyer.

Při domovní prohlídce našla policie množství dopisů od matek, dětské oblečení a další důkazy. Během následného pátrání bylo z okolních řek vytaženo několik dalších těl kojenců. Mezi nimi i tělíčko jedné posledních obětí, dívenky Doris Marmon.

Její matka Evelina Marmon ji Amelii svěřila do péče s tím, že si ji vezme zpátky, jen co bude mít práci. O dceru se dál zajímala a nakonec identifikovala ostatky holčičky původně uškrcené a poté hozené do Temže.

Sama Dyer se nakonec k některým vraždám přiznala, přesto byla souzena pouze za jedinou vraždu, a to právě malé Doris Marmon, protože ta byla nejlépe doložitelná. Porota rozhodla během několika minut.

Tip na napínavou knihu

Oběť leží v parku pod stromy. Svaly má ochablé, oči prázdné, známky života žádné. Přesto ještě nezemřela... Inspektorka Kim Stoneová spěchá na místo činu, nečeká tam však na ni mrtvola, ale drama: záchranáři se zoufale snaží udržet ochromeného muže naživu. Při pátrání po jeho minulosti vyjde najevo, že kdysi pykal za napadení své přítelkyně. A že možná ubližoval své nynější snoubence. Snažil se někdo zabránit tomu, aby se historie opakovala? Pak je nalezen další muž na pokraji smrti, s končetinami zlomenými do nepřirozeného tvaru. Pachatel tím něco naznačuje, navíc své činy komentuje na sociálních sítích. A nehodlá s tím přestat, dokud si nevyřídí všechny účty. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

Kolik dětí skutečně zabila?

Oficiálně byla spojována pouze se šesti nalezenými těly. Vyšetřovatelé však již tehdy předpokládali, že skutečný počet obětí je mnohonásobně vyšší. Moderní historikové nejčastěji odhadují 200 až 400 zavražděných kojenců, což z ní činí jednu z nejplodnějších sériových vražedkyň historie. Přesné číslo už ale pravděpodobně nikdy nebude známé.

Amelia Dyer byla odsouzena k trestu smrti oběšením, poprava se uskutečnila 10. června 1896 ve věznici Newgate Prison. Když se jí kat zeptal, zda chce něco říci, odpověděla pouze: „Nemám co říct.“

Její případ otřásl celou Británií. Následně byly zpřísněny zákony týkající se péče o děti, adopcí i pěstounství a úřady získaly větší pravomoci kontrolovat podobná zařízení. Tragédie Amelie Dyer tak paradoxně přispěla ke vzniku modernější ochrany nejmenších dětí.

Zdroje informací: bbc.com; oldbaileyonline.org a thamesvalley.police.uk