Čas jen pro mě

Málo informací o jeho životě

O životě člověka, který zastřelil nejdéle v zemi vládnoucího a oblíbeného řeckého panovníka Jiřího I. (mimochodem dědečka budoucího vévody z Edinburghu a manžela britské královny Alžběty II.), toho víme málo. Vlastně ani to, kdy a kde se přesně narodil. Zřejmě kolem roku 1870, možná v řecké Makedonii ve městě Sérres, možná ve městě Volos v centrálním Řecku.

Portrét Alexandrose Schinase zveřejněný v The New York Times dne 13. dubna 1913 (zdroj: Wikimedia Commnos, autor neznámý, Public Domain)

Všechny informace o něm pocházejí jen z toho, co řekl policii během vyšetřování. Přiznal nespecifikované psychické problémy, které se u něho projevily ve čtrnácti letech.

Podle svých slov nejprve pracoval jako asistent svého bratra Herkula v lékárně. Vystudoval medicínu v Aténách, ale došly mu peníze, takže nesložil závěrečné zkoušky a nemohl legálně vykonávat praxi. Proto přijal místo učitele ve vesnici Kleisoura v Makedonii. Pak ale začal provozovat lékařskou praxi – a to bez povolení. To ostatně bez dokončení studia získat nemohl. Místní úřady mu proto „ordinování“ brzy zakázaly.

Luigi Lucheni: Muž, který zavraždil císařovnu Sissy

Byl opravdu v New Yorku?

A opět se informace rozcházejí. Podle některých pramenů žil v Soluni, podle jiných odjel do New Yorku. Tam měl pracovat jako pomocník v kuchyni hotelu Plaza a zároveň pilně studovat literaturu s tematikou socialismu a anarchismu. Údajně byl v kontaktu s radikálními revolucionáři a vystupoval proti aristokracii a proti monarchiím.

Žádné záznamy imigračních úřadů ale nedokládají Schinasův pobyt v Americe. V dokumentech je zmínka o Athanasiu Schinasovi, který připlul v roce 1905, ale není jasné, zda jde o stejnou osobu.

Prokázané je, že Schinas necelý měsíc před atentátem, tedy v únoru 1913, přijel do Soluně z Atén, bydlel v laciném hotelu a občas žebral na ulicích.

Hippolyte Visart de Bocarmé: Šlechtic, který otrávil švagra nikotinem

Král chtěl za 12 dní odstoupit

Populární sedmašedesátiletý král Jiří I. v té době už několik měsíců pobýval v Soluni a plánoval oslavu na počest osvobození města z turecké nadvlády. Vládl své zemi skoro půl století a 30. března na padesáté výročí nástupu na trůn se chystal předat vládu synovi Konstantinovi a stáhnout se z veřejného života.

Řecký král Jiří I. (zdroj: Wikimedia Commnons, unknown photographer, CC BY-SA 4.0)

18. března 1913 se král vydal na pravidelnou odpolední procházku pouze v doprovodu plukovníka Ioannise Frangoudise. Přes naléhání svých rádců král odmítal větší ochranku, pouze z velké vzdálenosti na něj směli dohlížet dva četníci.

„Náhodou jsem zavraždil krále (prostě se to stalo).Chodil jsem jako mrtvý muž (jako zombie), aniž bych věděl, kam jdu. Najednou jsem otočením hlavy uviděl za sebou krále s jeho pobočníkem. Zpomalil jsem tempo. Král šel kolem mě, velmi blízko mě. Nechal jsem ho projít kolem sebe a okamžitě jsem vystřelil.“

V blízkosti Bílé věže se najednou vynořil otrhaný a zanedbaný muž, přiblížil se ke králi na dva kroky a střelil ho revolverem do zad. Kulka pronikla Jiřímu I. do srdce. Okamžitě byl převezen do nejbližší nemocnice, ale cestou zemřel.

Schinas se nepokusil o útěk, nechal se v klidu zadržet. Vypověděl, že jednal sám a že nemá žádné spolupachatele. Schinas byl okamžitě vzat do vazby, zpočátku odmítal vysvětlit důvod činu, řekl jen, že je „proti vládám“. Jelikož Schinas zůstal po celou dobu vyšetřování klidný, objevily se domněnky, že za své činy „není zodpovědný“.

„V noci jsem se budil, jako by mě ovládlo šílenství. Chtěl jsem zničit svět. Chtěl jsem všechny zabít, protože celá společnost byla mým nepřítelem. Náhoda chtěla, abych se během tohoto psychického stavu setkal s králem. Zabil bych svou vlastní sestru, kdybych ji ten den potkal.“

Policie Schinase celou noc mučila, ale ten odmítl uvést jména případných kompliců. 6. května údajně spáchal sebevraždu skokem z okna policejní stanice v Soluni; je však možné, že mu někdo „pomohl“.

O Schinasových motivech později kolovaly různé teorie, mimo jiné že jeho čin řídilo Bulharsko jako formu pomsty za svá ztracená území, Rakousko-Uhersko z politických důvodů nebo Německo pro změnu z dynastických důvodů, nicméně pro žádnou z nich neexistují důkazy. Zřejmě nejpravděpodobnějším motivem byla duševní porucha.

Zdroje informací: murderpedia.org a greekboston.com