Zemřít bez závěti by měl být „trestný čin“

O čem se mluví

Zemřít bez závěti by měl být „trestný čin“

datum: 2. 1. 2023 0:05 autor: Anna Vágnerová

Způsob řešení dědictví je nedílnou součástí právní ochrany majetku a péče o majetek obecně. Pokud zůstavitel nezanechá závěť, bude totiž jeho pozůstalost rozdělena podle zákona. Pokud takovém případě nezůstane poslední vůle, zvyšuje se tak riziko sporů mezi dědici. Navíc mohou nastat i kuriózní případy, kdy byt zdědí napůl manželka a partnerka, nebo se dědictví může přesunout k nečekaným příbuzným – klidně až o tři generace.

Zákonná dědická posloupnost

V případě, kdy zůstavitel nezanechá závěť, bude jeho pozůstalost rozdělena podle zákonné dědické posloupnosti. Zákon v těchto pravidlech stanoví, jaké osoby a jakým způsobem si rozdělí pozůstalost. Principem jsou tzv. dědické třídy a dělení pozůstalosti na poměrné části. V takovém případě hrozí riziko zejména nesezdaným párům – partner totiž bude dědit pouze v případě, že zemřelý neměl děti a žili ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku před smrtí zůstavitele.

„S nadsázkou říkám, že zemřít bez závěti by mělo být trestným činem. Když totiž neexistuje závěť, neprojeví zůstavitel svou pravou vůli. Kvůli sporům mezi dědici pak velmi často dochází až k ohrožení majetkové situace pozůstalých osob – partnera, dětí, rodičů nebo sourozenců. A téměř vždy i k narušení jejich vzájemných vztahů,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad.

Použití zákonných pravidel v případě neexistence závěti může vést i k extrémním případům. Dědictví tak připadne prarodičům rodičů nebo praneteřím a prasynovcům. Jiným příkladem může být situace, že vdova se stane spoluvlastníkem bytu – ve kterém žila celý život a který spadal do společného jmění manželů – společně se zůstavitelovou partnerkou, se kterou on žil poslední dva roky ve společné domácnosti.

Poslední vůle i bezproblémových rodinách

Problém při dědictví bez závěti však může nastat i v naprosto běžném případě, kdy dědí jen děti a pozůstalý manžel. Pokud se nedohodnou, komu která věc konkrétně připadne, stanou se všichni společně spoluvlastníky celé pozůstalosti. Tedy včetně nemovitostí. Často je pak třeba řešit spoluvlastnické spory, které komplikují jak užívání, tak i správu nemovitosti.

V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti.

Při sepisování závěti nebo jiných pořízení pro případ smrti s cílem dobře právně ochránit svůj majetek je třeba ale pamatovat na tzv. nepominutelné dědice, kterými jsou děti. Vyjma zákonem striktně vymezeného a v praxi poměrně obtížně realizovatelného vydědění, mají tito dědicové vždy dostat zákonem stanovený povinný díl, který u nezletilých potomků činí tři čtvrtiny a u zletilých vždy jednu čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu.

Přehled dědických tříd

TŘÍDA	KDO DĚDÍ	PŘÍKLAD
1.	Děti (případně jejich děti) a manžel, všichni stejným dílem.	Zůstavitel měl se svou manželkou dvě děti, po jeho smrti se tak pozůstalost rozdělí na tři díly a každému z dědiců připadne 1/3. Pokud ale nedědí děti (resp. zůstavitel žádné nemá), přechází se do 2. dědické třídy. Manžel sám dědit nebude.
2.	Manžel, rodiče zůstavitele, ti, kteří se zůstavitelem žili po dobu nejméně 1 roku před smrtí ve společné domácnosti. Manžel dědí nejméně ½, ostatní stejným dílem.	V této třídě může dojít k problematické situaci, kdy spolu manželé nežijí, každý žije s jiným partnerem, ale stále nejsou rozvedeni. Pokud jeden z nich zemře, může v této třídě společně s manželkou a rodiči dědit i partnerka zůstavitele.
3.	Zůstavitelovi sourozenci (či jejich děti), ti, kteří se zůstavitelem žili po dobu nejméně 1 roku před smrtí ve společné domácnosti. Všichni stejným dílem.	V této třídě také může dědit zůstavitelova partnerka, a to společně, rovným dílem, s jeho sourozenci či neteřemi a synovci.
4.	Prarodiče zůstavitele, stejným dílem.	V případě, že zůstavitelovi rodiče již nežijí a nejsou ani jiní dědici podle 1. až 3. třídy, může dědit zůstavitelova babička s dědečkem. Pokud mohou dědit všichni prarodiče zůstavitele, bude činit podíl každého z nich na pozůstalosti 1/4 (dva prarodiče ze strany matky, dva ze strany otce).
5.	Prarodiče rodičů zůstavitele, stejným dílem. Prarodičům zůstavitelova otce připadá ½ pozůstalosti a stejně tak prarodičům zůstavitelovy matky.	Pozůstalost se tedy dělí na osminy a každému z prarodičů rodičů připadne jedna osmina, pokud jeden z páru již nežije, připadne jeho dědický podíl druhému.
6.	Děti dětí sourozenců zůstavitele, děti prarodičů zůstavitele (příp. jejich děti), každý stejným dílem.	Dědí praneteře a prasynovci a strýcové a tety zůstavitele, a to každý stejným dílem.