Čas jen pro mě

1. Mořská kráva Stellerova

Mořské krávy Stellerovy, které objevil v roce 1741 německý přírodovědec Georg W. Steller, kdysi obývaly pobřežní oblasti Komandorských ostrovů v Beringově moři. Stellerovy mořské krávy byly mnohem větší než dnešní kapustňáci a dugongové, dosahovaly délky 9-10 metrů a vážily kolem 10 tun.

Tato mohutná, učenlivá zvířata se vznášela na hladině pobřežních vod, ale bohužel měla malou schopnost se ponořit. To z nich činilo snadný cíl pro harpuny ruských lovců tuleňů, kteří si jich cenili jako zdroje masa na dlouhých námořních cestách. Zabíjení bylo často nešetrné a tento druh byl vyhuben do roku 1768, tedy necelých 30 let po svém objevení. 

2. Pták dodo

Tito nelétaví, na zemi hnízdící ptáci byli kdysi hojní na ostrově Mauricius v Indickém oceánu. Dodové, větší než krocani, vážili asi 23 kg, měli modrošedé opeření a velkou hlavu.

Ptáci neměli žádné přirozené predátory, a tak se jich portugalští námořníci, kteří je objevili kolem roku 1507, nezalekli. Tito i následující námořníci populaci dodo rychle zdecimovali, protože jim sloužila jako snadný zdroj čerstvého masa.

Pozdější vysazení opic, prasat a krys na ostrově se ukázalo jako katastrofální pro chřadnoucí ptáky, protože savci hodovali na jejich pro ně dobře dosažitelných vejcích. Poslední dodo byl zabit v roce 1681. Bohužel existuje jen velmi málo vědeckých popisů nebo muzejních exemplářů.

3. Holub stěhovavý

Holub stěhovavý, kdysi proslulý svými mohutnými stěhovavými hejny, která na několik dní zatemňovala oblohu, byl na počátku 20. století vyhuben. Kdysi tito holubové obývali východ Severní Ameriky.

Když američtí osadníci táhli na západ, byli holubi ročně po milionech zabíjeni pro maso a po železnicích přepravováni na prodej na městských trzích. Lovci často podnikali nájezdy na jejich hnízdiště a vyhubili celé kolonie během jediné hnízdní sezóny.

Od roku 1870 došlo k prudkému úbytku tohoto druhu a byly podniknuty neúspěšné pokusy o chov ptáků v zajetí. Poslední známý holub stěhovavý jménem Martha uhynul 1. září 1914 v zoologické zahradě v Cincinnati v Ohiu.

4. Pratur evropský

Euroasijský tur, jeden z předků moderního skotu, byl velký a divoký a kdysi se pohyboval po stepích Evropy, Sibiře a Střední Asie.

Pratuři byli vysocí 1,8 metru a měli mohutné, dopředu zahnuté rohy. Známí byli svou agresivní povahou a ve starověkých římských arénách se s nimi sváděly sportovní boje.

Jako lovná zvěř byl pratur nadměrně loven a postupně v mnoha oblastech svého výskytu lokálně vyhynul. Do 13. století se jejich populace snížila natolik, že právo lovit je měli pouze šlechtici a královské rodiny ve východní Evropě. V roce 1564 zaznamenali myslivci při královském průzkumu pouhých 38 kusů a poslední samice pratura uhynula v Polsku v roce 1627 přirozenou smrtí.

5. Tučňák arak

Arak velký byl nelétavý mořský pták, který hnízdil v koloniích na skalnatých ostrovech v severním Atlantiku, konkrétně na ostrově Svatá Kilda, Faerských ostrovech, Islandu a na ostrově Funk u Newfoundlandu.

Ptáci byli dlouzí přibližně 75 cm a měli krátká křídla, která jim sloužila k plavání pod vodou. Naprosto bezbranní velcí ptáci byli zejména na počátku 19. století zabíjeni lovci pro potravu a jako návnada.

Obrovské množství těchto ptáků chytali námořníci, kteří je často naháněli a zabíjeli je cestou do podpalubí lodi. Poslední známé exempláře byly zabity v červnu 1844 na ostrově Eldey na Islandu pro muzejní sbírku.

6. Mamut srstnatý

Mamut srstnatý je díky řadě dobře zachovalých zmrzlých těl na Sibiři nejznámějším druhem mamuta.

Tato mohutná zvířata vyhynula přibližně před 7 500 lety, po skončení poslední doby ledové. Ačkoli klimatické změny určitě sehrály významnou roli při jejich vymírání, nedávné studie naznačují, že hnací silou jejich zániku, nebo alespoň konečnou příčinou, mohl být také člověk.

Rozsáhlý lov a stres z oteplujícího se klimatu jsou smrtící kombinací a zdá se, že ani mohutný mamut nedokázal v měnícím se světě odolat lidskému apetitu.

Zdroje informací: britannica.com a wikipedia.org