Čas jen pro mě

Želvička je zvíře poměrně nenáročné, ale když jí věnujete potřebnou péči, může vás provázet životem až 60 let. U nás jsou nejčastěji k vidění i dostání želvy suchozemské. Že je ta, kterou jste si vybrali mezi ostatními v teráriu, zdravá, poznáte podle toho, že má (kromě hodně mladých želv) pevný krunýř, nepoškozenou kůži na hlavě, na dotek okamžitě reaguje zatažením do svého ochranného krunýře, že má čisté a jasné oči a suché nozdry. 

Co potřebují

K životu želvy potřebují především teplo. Ideální je ubytovat želvičku v teráriu, do něhož instalujete tepelné tělísko (vyhovuje teplota 20-20 stupňů, v noci snese o něco nižší teploty). Stejně tak ocení světlo, stačí bodové, případně UV zářivku, tak ji pak nahradí nedostatek sluníčka.

I když se nám zdají být tito tvorové líní a neohrabaní, není to tak docela pravda. Jen jim zkuste vytvořit v teráriu terénní úpravy a uvidíte, jak jsou obratné a pohyblivé. Ti, kdo šikovnost želv podcení, jsou pak často překvapeni, když jim zvířátko uteče z nízkého bydliště. To se stává zejména tehdy, když jim chcete poskytnout tzv. letní výběh. A věřte, že dovedou hodně rychle zmizet.

Větvičky, kořeny, větší kamínky a směs propravného písku a rašeliny nebo tzv. lesní hrabanka jsou podle chovatelů tou nejlepší podestýlkou. Ta se musí často čistit.

Želvy mají rády všechny druhy „lupení“ - saláty, trávy, pampelišky, jetel, jitrocel, ale i seno, nejrůznější ovoce, některé luštěniny. Některé druhy žel jsou zvyklé mít občas na talíři maso. Dokrmujte je kousky syrového, libového hovězího nebo drůbežího. Pochutnají si i natvrdo uvařeném žloutku. Krmit se mají 2-3x týdně, mláďata pak denně. Nejlepší se podívat jakýsi mix, tedy směs všeho, co by želva měla jíst včetně pamlsků (piškotů) či minerálů a vitaminů. Nezapomínejte na dostatek čisté vody!

Zvyky a řeč těla

Některé druhy suchozemských žel jsou zvyklé zimu hezky prospat a nabrat sil do dalšího života. I když se zdá, že želva postrádá snad všechny smysly, je to omyl. Má výborně vyvinutý čich, který ji spolehlivě dovede jak k potravě, tak k pohlavně žádoucímu partnerovi, a také zrak, především do dálky. Překvapivě želva i slyší, byť mnohem lépe rozeznává hlubší tóny, takže se vyplatí mluvit na ně hlubším hlasem. Je tu naděje, že časem na něj třeba začne i reagovat.

Želva sice nedovedou vyjádřit zvukem to, co umí různí „chlupatci“, tedy lásku, hlad, bolest apod., ale i ona má svou řeč těla, podle níž lze poznat, co právě cítí. Stoj na čtyřech se vzpřímenou hlavou znamená, že je pěkně zvědavá, co se kde děje. Opakem je zatažení všech nohou a hlavy – to má strach nebo jasně říká: Klid, prosím, chci si schrupnout. Pochoduje-li želva kolem stěn terária a vy máte pocit, že by chtěla odejít jinam, je to pravda. Zkrátka její (většinou nové) bydlení se jí moc nezamlouvá. Proto se doporučuje nedělat želvě v „jejím“ obýváku častou přestavbu. Tento 180 milionů let starý tvoreček je zkrátka konzervativní víc než britské impérium. Na což má ovšem, jak už bylo řečeno, vzhledem ke svému věku nezadatelné právo.