Trojnásobný vrah Günter Lorenz: Chladnokrevný mladík z Vídně

Na první pohled nenápadný student. Tichý, zdvořilý, prý dokonce pilný. Nikdo by nečekal, že právě on se během několika dní stane trojnásobným vrahem.

A že jeho jméno bude ještě po desetiletích vyvolávat v Rakousku mrazení.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Štefan Pantl: Bratislavský škrtič

Hrůzný nález ve vídeňském bytě

Bylo 15. února 1983, když policie vstoupila do bytu v domě na Ungargasse 12 v elegantní čtvrti Landstraße. To, co tam našli, patřilo k nejotřesnějším scénám, jaké kriminalisté zažili. Na zemi ležela těla třiačtyřicetileté Sieglinde Eckertové a její osmnáctileté dcery Ursuly. Obě byly zastřeleny zblízka.

„Ten, kdo střílel, musel stát téměř přímo před nimi,“ řekli později vyšetřovatelé.

Byt nevykazoval známky vloupání. Vypadalo to, že ženy vraha znaly – a samy mu otevřely dveře. Policie začala procházet okruh známých. A velmi rychle narazila na jméno, které se mělo stát klíčem k celému případu.

Günter Lorenz. Bývalý přítel mladé Ursuly.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Josef Weinwurm: Vrah z vídeňské opery

Vrah, který se tvářil jako svědek

Lorenz byl tehdy teprve osmnáctiletý student, který nedávno s vyznamenáním ukončil střední školu. Když ho policie předvolala k výslechu, působil klidně. Téměř znuděně. Vraždy popřel. Pak přišel s vlastní verzí: prý za vším stojí jeho bratranec Peter Daubinger.

Podle Lorenze měl Daubinger přinést zbraň a při nepovedené loupeži obě ženy zastřelit. Mladík se stylizoval do role vyděšeného svědka.

Jenže policie začala nacházet trhliny. V jeho bytě se objevily věci obětí. A hlavně – jeho výpovědi se stále měnily. Po dvou dnech výslechů se příběh zhroutil.

Günter Lorenz. (zdroj foto: MoserB - Wiener Kriminalmuseum, Public Domain)

Šokující přiznání

Nakonec se Lorenz přiznal. A policisty čekal další šok. Nešlo totiž o dvě vraždy. Byly tři.

Kriminalistům se přiznal, že bratranec Peter Daubinger – na kterého chtěl vše svést – je už také mrtvý. Zastřelil ho a tělo zakopal pod sněhem na dunajském ostrově Donauinsel. Když policie podle jeho pokynů místo prohledala, našla tam skutečně lidské tělo.

Aby vrah ztížil pozdější identifikaci, oddělil hlavu od těla. Pro zkušené kriminalisty to byl šokující detail – takovou brutalitu čekali spíš u zkušeného pachatele než u sotva dospělého studenta.

Tip na knihu: Nový psychologický thriller bestsellerové Joy Fieldingové

Dokážeme rozeznat pravdu od lži, když ji vypráví někdo, komu už není lehké uvěřit? Linda Davidsonová dochází pravidelně každý týden za svou nejlepší přítelkyní do pečovatelského zařízení. Právě tam potkává dvaadevadesátiletou Jenny Cooperovou, podivínskou starou dámu s demencí. Ta jí bez ostychu prozradí, že v životě zabila několik lidí. Linda to považuje za blouznění nemocné mysli – dokud nezemře jeden z pacientů. Jenny byla poslední, kdo ho viděl živého. Mohla by být tahle křehká žena opravdu vražedkyní? Když se pak Linda pokouší zjistit, co je na tom pravdy, ani ve snu by ji nenapadlo, že se tím obrátí její život naruby. (Vydává nakladatelství Kalibr.)

„Prostě jsem je neměl rád“

Když se soud snažil zjistit motiv, přišla další znepokojivá věc. Motiv vlastně neexistoval. Lorenz během výslechů pronesl větu, která se dostala do všech rakouských novin: „Zabil jsem je, protože jsem je neměl rád.“

Psychiatři u něj popsali závažnou poruchu osobnosti, ale zároveň potvrdili, že si své činy uvědomoval. V roce 1984 ho vídeňský soud odsoudil k 20 letům vězení a následné detenci v zařízení pro zvlášť nebezpečné pachatele.

Strávil desítky let za mřížemi

Za mřížemi strávil Lorenz dlouhá desetiletí. Jeho případ se znovu dostal na titulní stránky v roce 2004, kdy se začalo řešit jeho možné propuštění.

Psychologové tehdy upozorňovali, že jeho osobnost je stále nestabilní. Lorenz prý reagoval výbuchy vzteku, vyhrožoval personálu a ničil vybavení cely. Nakonec byl převezen do přísně střežené věznice Stein.

Přesto se po více než třech desetiletích dočkal chvíle, kdy se brány věznice otevřely.

Když se vrah vrátí do světa

Na podzim 2022, po více než třiceti devíti letech, byl Günter Lorenz nakonec propuštěn na svobodu – byť pod přísným dohledem. Znalecký posudek potvrdil, že muž dosáhl emoční a kognitivní stabilizace, což bylo primárně přičítáno dlouholetému užívání léků na jeho schizoidní osobnostní rysy. Rakouské úřady jeho další život přísně tají. Není známo, kde žije ani jakým způsobem vede svůj život.

Jedno je ale jisté: Případ mladíka, který během několika dní zavraždil tři lidi a pak klidně seděl u policejního výslechu, patří dodnes k nejděsivějším kriminálním příběhům moderní Vídně.

Varovné signály, které okolí přehlédlo

Kriminalisté i psychologové se po odhalení případu snažili odpovědět na jednu zásadní otázku: mohlo okolí poznat, že se v mladém Günteru Lorenzovi skrývá nebezpečí? Některé detaily z jeho chování zpětně působí jako varování – jenže tehdy jim nikdo nepřikládal velký význam.

Chladná emocionalita Lidé, kteří ho znali, později vzpomínali, že působil velmi rezervovaně. Emoce dával najevo jen zřídka a někdy reagoval podivně klidně i v situacích, které ostatní rozrušovaly.
Náhlé změny nálad Podle známých se dokázal během chvíle proměnit – z tichého, téměř plachého mladíka v člověka podrážděného a výbušného.
Silná potřeba kontroly Ve vztazích údajně nesl velmi těžce odmítnutí nebo kritiku. Rozchod s přítelkyní Ursulou měl nést hůř, než dával najevo.
Fascinace zbraněmi Lorenz si krátce před vraždami pořídil střelnou zbraň a zajímal se o munici. V té době to však nikomu nepřipadalo zvláštní.
Schopnost manipulace Po vraždách dokázal poměrně přesvědčivě sehrát roli svědka – a pokusil se svalit vinu na kamaráda. Psychologové později upozornili, že právě manipulativní chování je u některých pachatelů častým znakem.

Psychologové však zároveň zdůrazňují důležitou věc: Podobné rysy může mít mnoho lidí, kteří nikdy nespáchají žádný zločin. V případě Güntera Lorenze se ale tyto signály spojily s nebezpečnou poruchou osobnosti – a výsledkem byla tragédie, která otřásla celým Rakouskem.