Čas jen pro mě

V roce 1483 si Gran Canarii po letech bojů s původním obyvatelstvem podmanili, v roce 1595 tu porazili i anglického korzára sira Francise Drakea. Ovšem před Španěly už se zde na svých cestách za „zbožím“ stavili evropští otrokáři, ještě o něco dříve o něm básnili Arabové a staří Řekové jako o ostrově věčného jara. A právem.

Římané ho pak pojmenovali podle latinského výrazu pro psa (canis), neboť těch se tu kdysi vyskytovalo dost a dost a byli prý velkého vzrůstu. Ostatně proto je má Gran Canaria ve znaku. Verze, podle níž dali jméno ostrovu kanárci, platí zcela naopak. To ostrov, na němž se jich vyskytovalo neuvěřitelné množství, dal jméno jim. (A propos, tamní kanárci byli vždy nenápadně zbarvení ptáčci: pastelové barvy získali až díky evropským chovatelům!)

Třináct hořkých slz

Legenda praví, že Kanárské ostrovy vznikly hned po zániku bájné Atlantidy, kdy holubice, která katastrofu jako jediná přežila, uronila z velkého žalu právě zde třináct slz-ostrovů. Skutečnost je prozaičtější. Gran Canaria je stejně jako její sousedé sopečného původu.

Tamní obyvatelé, Kanářané, jsou pak potomky původního obyvatelstva Guančů, o nichž se jednu dobu tvrdilo, že zřejmě museli být potomky Vikingů, protože byli světlovlasí a modroocí. Ovšem vzhledem k tomu, že zřejmě neuměli stavět lodě, neboť se žádné stopy po nich nikde nenašly, se od této teorie brzy upustilo. Nicméně je pravděpodobné, že kdysi dávno nejspíš praobyvatelé Gran Canarie i jiných Kanárských ostrovů přece jen připluli. Rozuměli zemědělství i řemeslům, měli svou hierarchii i náboženství a dokázali vybudovat příjemná obydlí ve skalách. Dokladem toho jsou i dnes obývané a komfortně vybavené jeskyně Barranco de Guayadeque.

Nedotčený ráj

Dvě věci vás po příjezdu na Gran Canarii přímo uhodí do očí. Šedočerný až hnědý písek většiny tamních pláží lemující rozeklané pobřeží a na 1400 druhů vegetace z různých zeměpisných pásem včetně místních jedinečných druhů, jako jsou kanárské borovice.

Ohromí vás nejen eukalypty dosahující i stometrové výše, datlové palmy, agáve či draceny, jejichž šťávu používali Guančové k mumifikaci mrtvých (nejstarší ostrovní dracenu najdete v Santa Brigidě, je jí úctyhodných více než 650 let!), ale i oranžové zářící strelicie či vánoční růže, jež ledabyle rostou v každé druhé zahrádce.

Obří girlandy květů buganvilií nejneskutečnějších barev lemují balkony i okna a podél cest se tyčí opuncie. Jejich červené plody obrostlé bodláčky skrývají jedlou dřeň, dostupnou jen za pomoci lžičky. Na těchto rostlinách cizopasí malí bílí paraziti, z jejichž krve se vyrábí přípravek na obarvení salámů i campari.

Palmitos Park je zábava na celý den!

Kdo si však chce užít skutečně bujné podoby místní flóry, měl by zavítat do Palmitos Parku (jedou sem pravidelné spoje z Puerto Rica i s Maspalomas). Subtropické rostliny, kaktusy, aloe, agáve a několik desítek druhů palem tu vytvořily pravý ráj, v němž vás překvapí třeba i u nás rostoucí netřesk (ozdoba všech skalek) může měřit v průmětu půl metru.  

Koho přemíra rostlin a stovky volně létajících a štěbetajících ptáků (další stovky exotických exemplářů sídlí ve voliérách) znaví, může obdivovat křehkou krásu květů v pavilonu orchidejí a barvami hýřící motýly, zatleskat akrobatickým kouskům cvičených papoušků nebo se zchladit u obřích akvárií, plných fantasticky zbarvených i tvarovaných obyvatel oceánů. Bez problémů tu lze strávit celý den, na návštěvníky myslí i místní restaurace a bufety, ceny nejsou nijak přemrštěné. Park je otevřen denně od 10 do 18 hodin, vstupné je cca 30 euro za osobu – rodinné je výhodnější, vyplatí se i kombinovaná vstupenka do Palmitos Parku a nedalekého aqualandu.

Půvab ostrova

Na Gran Canarii se jezdí především za sluncem a vodou, neboť koupat se tu dá po celý rok, i když voda v Atlantiku nedosahuje teplot letního Středomoří, v horkém dnu je osvěžující. Koho unaví souboj s vlnami oceánu, přivítá možnost zaplavat si v bazénech moderních hotelových komplexů lemujících jižní pobřeží.

V oblasti Maspalomas najdeme rozlehlé písečné duny. Kde jinde se projet na velbloudu než tam? „Za hřích“ stojí výlety, ať už celodenní, či krátké lodí (např. cesta z Puerto Rica do přístavu Puerto de Mogan, malebného městečka, které je zcela právem nazýváno kanárskými Benátkami). Své kouzlo mají i pravidelné trhy, jež se konají ve většině měst.

Ovšem i ve skalnatém vnitrozemí je co obdivovat: mj. Teror, náboženské centrum, jehož bělostné domy zdobí krásné balkony, městečko Fataga, jež jako jediné nemá rovné střechy, San Mateo, kde v soukromém muzeu můžete vidět, jak tu žili španělští kolonizátoři. Z přírodních divů stojí za návštěvu obří kráter Bandama, vystoupat lze i na posvátnou horu Guančů Roque Nublo.

Praktické rady

⇒ Integrovaný záchranný systém má stejně jako v jiných evropských zemích telefon 112. 

⇒ Zapůjčení auta není příliš drahé, za příznivé ceny lze i natankovat pohonné hmoty. Kromě nedostavěné dálnice kolem ostrova je většina silnic strmých a úzkých, před zatáčkami místní pro jistotu často troubí. Silniční ukazatele občas chybí, a tak není žádný problém nejen na horských silničkách zabloudit! Ideální je využít mobilní navigační aplikace, určitě tu funguje např. Waze.

⇒ Jako dárek si můžete přivézt třeba mojo omáčku, tradiční kanárský dressing, který místní konzumují s malými brambůrky vařenými ve slané mořské vodě (papas arrugadas).

⇒ Z aloe vera, která tu roste volně i se cíleně pěstuje na rozsáhlých plantážích, se vyrábí kvalitní kosmetika. Možné je koupit i pouhou šťávu z rostliny, což je na první pohled nevábně vypadající a po česneku vonící slizký gel. Jeho zázračné účinky oceníte při léčbě akné, různých kožních průblémů a spálenin.