Čas jen pro mě

Karolina Světlá se narodila v Praze roku 1830 jako Johana Rottová do proslulé bohaté pražské podnikatelské rodiny, provozující slavné železářství U Rottů. Její sestrou byla neméně známá spisovatelka Sofie Podlipská, což je také pseudonym. Život a dílo Karoliny Světlé výrazně ovlivnilo její přátelství se spisovatelkou Boženou Němcovou, ale také s básníkem, spisovatelem a novinářem Janem Nerudou, se kterým měla svého času hluboký milostný vztah, jak už jsme naznačili. Ale k tomu se dostaneme. Nejprve musíme představit aktéry děje a vůbec jeho kulisy.

Manžel ji osobně představil budoucímu milenci

V mládí Johana Rottová – jako každá správná dívka z tehdejší rodiny – studovala vedle češtiny a němčiny též francouzštinu, mimo jiné, ale také hru na klavír, kterou ji vyučoval jistý profesor Petr Mužák. Toho si pak roku 1852 vzala za muže. A byl to právě on, kdo ji přivedl do českých uměleckých kruhů, kde poznala řadu osobností tehdejšího pražského kulturního života, tedy i Jana Nerudu.

Ale zatímco my Nerudu ze školních lavic známe jako významného českého básníka a spisovatele, v tu dobu to byl zejména novinář a fejetonista. Víceméně po celý svůj život se tak cítil jako zneuznalý literát, navíc mnoho nevydělával a ke všemu s oblibou hýřil po hospodách. Byl hezký, vtipný, bohémský a dle názoru Světlé právě i literárně zdatný. To u něj národ a kritici objevili až po jeho smrti. Světlá to poznala hned a pro tohle všechno se do Nerudy zamilovala. Bylo to vzájemné, i když Jan Neruda měl obvykle paralelně více milenek.

Skandál jak hrom!

A tu nastala doba, kdy Nerudovi hrozilo vězení pro dlužníky. Zamilovaná Karolina Světlá se vyděsila! A co by neudělala bohatá žena pro svého milence?! Hotovými penězi u nich doma vládl pevnou rukou Mužák, a tak jí nezbylo, než prodat zásadní rodinný šperk. Utržené peníze pak „půjčila“ Nerudovi.

Jenže! Taková věc se v tehdejší pražské lepší společnosti (děsivé drbárně!) neutají – ani bohatí klenotníci totiž neumí držet jazyk za zuby. Byl z toho děsivý veřejný společenský skandál, zejména pak v oněch takzvaných „lepších“ kruzích, no ale hlavně se to doneslo Mužákovi, tedy zákonnému manželovi Karoliny Světlé. Milenecký vztah tak vyplul napovrch.

Rozzuřený manžel

Zcela rozezlený profesor Mužák osobně donutil Jana Nerudu, aby mu vydal veškeré dopisy (a že jich bylo!), které mu kdy jeho manželka napsala. A na Johaně-Karolině si zase zcela nekompromisně vymohl slib, že se s Nerudou „...už nikdy nesejde!!!“

„Tak navždy skončilo přátelství Karoliny Světlé s Janem Nerudou,“ dočítáme se u jejich decentních životopisců.

Jak smutné!

A zatímco Jan Neruda dál v Praze pokračoval v nevázaném bohémském životě, zatrpklá Karolina Světlá zanevřela na pražské maloměšťáky a víceméně po zbytek života se na většinu roku (vždy od jara do podzimu) stěhovala do Podještědí, kde napsala řadu skvělých, byť psychologicky poněkud temných románů.

Tíživá choroba

A mimochodem: další velkou zradou osudu pak byla pro spisovatelku Karolinu Světlou vážná oční choroba, kterou trpěla od svých osmačtyřiceti let, takže ke konci života už musela svá poslední díla diktovat své společnici, osobní sekretářce a přítelkyni Anežce Čermákové-Slukové z podještědské Proseče. Ta nakonec také spravovala veškerou její pozůstalost, kterou dnes najdeme v muzeu místního městečka Český Dub.

Neruda hýřil v pražských hospodách po zbytek života, měl řadu milenek, ale nikdy se neoženil. Pravdou nicméně je, že psal mnohé fejetony a reportáže ze svých cest po světě i českých zemích, kdy jeden hodně slavný je například o průmyslovém Liberci. Ale ten je přece také v Podještědí...!?!