Čas jen pro mě

Tmavá skvrna před okem

Nejzrádnější přitom je, že samotné poranění nebolí a první příznaky poškození zraku se často objeví až s několika hodinovým odstupem. V některých případech mohou být následky trvalé.

 „Podobné případy po zatmění Slunce skutečně vídáme. Pacienti přicházejí s rozmazaným centrálním viděním nebo tmavou skvrnou před okem. U některých se zrak během několika měsíců zlepší, u jiných zůstávají trvalé následky ve formě trvalého výpadku v centru zorného pole, horší ostrosti vidění nebo poruchy vnímání barev. Vše záleží na míře poškození nervových buněk v centru sítnice.,“ říká MUDr. Pavel Němec, lékařský ředitel sítě očních klinik Lexum a prezident České vitreoretinální společnosti.

Proč je pohled do Slunce tak nebezpečný?

To, že vidíme svět kolem sebe, umožňuje světlo vstupující do oka. Pokud se ale člověk dívá přímo do Slunce, celý optický aparát oka soustředí světelné paprsky na sítnici podobně, jako lupa soustředí světlo na papír. Intenzivní světlo tak může poškodit světločivné buňky teplem i chemickými reakcemi vyvolanými světelnou energií

„Nejvíce je ohrožena žlutá skvrna (makula), která zajišťuje ostré centrální vidění a umožňuje nám dělat činnosti jako je čtení, řízení auta, sledování televize nebo rozeznávání tváří,“ vysvětluje MUDr. Pavel Němec.

Co by vás ještě mohlo zajímat

Vidíme, čemu věříme? Zaostřeno na 10 nejčastějších mýtů o zraku

Právě zatmění bývá zrádnější než běžný pohled do Slunce

Mnoho lidí se domnívá, že když Měsíc zakryje velkou část slunečního kotouče, riziko pro oči se výrazně snižuje. Podle oftalmologů je to ale jeden z nejčastějších a nebezpečných omylů.

„Při zatmění není Slunce tak oslnivé, proto máme tendenci se do něj dívat mnohem déle. Přesto je množství škodlivého záření stále dostatečné k poškození sítnice.“

Jak rychle může ke zranění dojít, závisí přitom právě na délce pohledu. „Riziko vzniká již během několika vteřin, maximálně desítek vteřin přímého sledování Slunce. Čím déle se člověk dívá, tím větší je pravděpodobnost poškození, které může být trvalé.“

Pozor, poškození nebolí

Dalším nebezpečím je, že na rozdíl od běžných poranění oka člověk často vůbec netuší, že si zrak poškodil. Sítnice totiž neobsahuje receptory bolesti. Krátce po pohledu do Slunce se tak může objevit pouze oslnění nebo barevné změny podobné těm, které známe při pohledu do žárovky. Skutečný pokles zrakové ostrosti a poškození struktury sítnice ale typicky nastává až za několik hodin.

Následky mohou být trvalé

„Specifická léčba poškození sítnice po přímém pohledu do Slunce v podstatě neexistuje. Po světelném poškození pacienty pravidelně sledujeme pomocí OCT vyšetření centra sítnice. Některé léčebné postupy, například kortikoidy, antioxidanty nebo neuroprotektiva, byly sice zkoušeny, jejich přínos ale není podložen robustními studiemi,“ říká MUDr. Pavel Němec, lékařský ředitel sítě očních klinik Lexum.

Rozsah poškození tedy přímo závisí na tom, jak výrazně byly zasaženy nervové buňky v centru sítnice. „U části lidí se vidění postupně zlepší, u jiných zůstává trvalý výpadek v centru zorného pole, horší ostrost vidění nebo porucha vnímání barev.“