Čas jen pro mě

Mezinárodní den spodního prádla vznikl až v roce 2003. Právě na 3. dubna toho roku vyhlásil jeden z místních prodejců prádla v ulicích New Yorku pochod „pouze v nedbalkách“. Tato „hecovní marketingová“ akce se okamžitě chytla – a hned na poprvé se jí zúčastnilo přibližně 800 odvážlivců. Od té doby si už Mezinárodní den spodního prádla žil a žije svým vlastním samostatným životem. Jen málokdo z hecířů by tento den spojoval s událostmi, které se staly před 100 lety.

Když ženy na sebe vzaly povinnosti mužů

„Dnes je podprsenka symbolem ženské sexuality,“ tvrdí stylistka Žaneta Ilutanová. „Je samozřejmou součástí našeho šatníku, bez níž neuděláme ani krok. Nosíme ji pod kostýmem i sportovní soupravou, formuje a zvedá nám poprsí i sebevědomí. Ovšem před sto lety byla důležitým symbolem emancipace žen ve společnosti. Uvědomili jste si, že ženy, které jako první odložily korzet a sáhly po malé něžné podprsence, měly v sobě více odvahy než armádní generál? Ony totiž na rozdíl od něj nemohly čestně padnout v boji. Dál musely žít ve svém městě a ulici, i když si na ně ostatní s hanbou ukazovali, jejich rodina i společnost je proklela a otcové vydědili,“ vysvětluje dramatické okolnosti vzniku moderního spodního prádla Žaneta.

Rozpárané korzety

V minulých stoletích ženy nosily dlouhé šaty a svou postavu stahovaly do korzetů, na venkově pak do šněrovaček. Tak to bylo až do první světové války. I když se tu a tam objevily nápady a vynálezy, které chtěly nenáviděný korzet vyloučit z ženského šatníku. „Například první moderní podprsenku s ramínky, košíčky a zapínáním vzadu na háček si prý nechala již roku 1893 patentovat Američanka českého původu Marie Tucek,“ odhaluje českou stopu v historii prádla Žaneta.

Na počátku 20. století byly patenty na podprsenky nezávisle na sobě hlášeny v Německu, Anglii i Francii. Zajímavý příběh se váže k roku 1913, kdy majitelka krejčovského salonu, jistá Mary Phelps Jacob, si narychlo spíchla ze dvou kapesníků a růžové stužky něco jako podprsenku a objevila se na večírku newyorské smetánky. Její model měl takový úspěch, že si ho nechala v roce 1914 patentovat. Chyběla jí však obchodní dravost, a tak svůj objev prodala firmě Warner Brothers. Pro bratry Warnerovy to byla nejlepší investice života. Rozjeli výrobu podprsenek ve velkém a během následujících třiceti let vydělali milióny. „K tomu by zřejmě ale vůbec nedošlo, kdyby jim nepomohly státní zájmy. Totiž, když v roce 1917 vstoupily Spojené státy americké do I. světové války, měly kritický nedostatek železa na výrobu kanónů, nábojů a pušek. Všechny americké ženy byly vládou USA oficiálně vyzvány, aby přestaly kupovat korzety vyztužené kovovými dráty, tzv. kosticemi. V krátké době se tak ušetřilo 28 000 tun železa, které se okamžitě přetavilo na výrobu zbraní,“ vypočítává odbornice na lifestyle.

Symbol emancipace i sexuality

Podprsenka a kalhotky, tedy prádlo, jak je známe nyní, je výsledkem převratných změn počátku 20. století a úzce souvisí s emancipací žen a jejich zapojením do společenského a profesního života. V době I. světové války všude chyběli muži (více než 10 miliónů) a ženy je poprvé veřejně nahradily v dopravě, v obchodě i v průmyslu. Dokážete si představit mladé svobodné Francouzky, Angličanky nebo Němky, jak v korzetech vyrábějí munici pro armádu či pracují na dráze? To opravdu nešlo, a tak ženy odložily korzety a postavily se k výrobním pásům místo svých otců, mužů a bratrů. To ony teď místo nich živily rodiny.

Myslíte si, že se pak vrátily po válce ke korzetům? Ani náhodou! Na scéně se objevila podprsenka a krátké spodní kalhotky. Bylo načase, vždyť sukně se pak v další dekádě začaly zkracovat a jiné odvážné ženy brzy začaly nosit dlouhé kalhoty. A bez kalhotek to v nohavicích opravdu není komfortní!

S nadsázkou dnes můžeme tvrdit, že Amerika vděčí za válečné vítězství rozpáraným a odloženým korzetům – a zbytek světa Americe za podprsenku. Ale hlavně – bez odvážných žen bychom dnes neměly spodní prádlo ani jeho svátek.