Čas jen pro mě

„Když vláda vyhlásila nouzový stav kvůli pandemii, začala jsem se bát. A víc než koronaviru jsem se bála toho času, který musím strávit sama se sebou. Bolelo mě totiž moje srdce,“ říká autorka knihy Tereza Hronová. „Začala jsem proto sbírat příběhy lidí, kteří měli chuť mluvit se mnou o vztazích. Tak vznikl intimní dokument Láska za časů korony, ryze osobní a niterná zpověď,“ vypráví. „Je o lásce a vztazích, a proto může zajímat i lidi, kteří o rouškách a virech už nemůžou ani slyšet,“ dodává.

Během 66 dnů od poloviny března do poloviny května 2020 tak autorka se sluchátky na uších virtuálně cestovala do domácností z jižní Moravy do Jižní Ameriky se zastávkami v Sarajevu, Římě nebo v Praze. „Lidem, s nimiž jsem se tam spojila, jsem dala možnost mluvit a možná se díky tomu necítili tak sami. A to samé oni dali mně. V mém prázdném bytě na Žižkově najednou byli oni – Karel z Guyany, Diana z Brna, Míša z Libně… Koronavirus nám mnoho vzal, ale dal nám čas a prostor přemýšlet o svých pocitech. Ty moje tehdy zásadně ovlivnil čerstvý a bolestivý rozchod, “ vypráví autorka, podle níž je kniha ryze dokumentární: „Každá věta je osobním prožitkem mým, anebo mých postav, všechny situace se skutečně staly.“

Část nahrávek už s úspěchem odvysílal Český rozhlas v podobě audio dokumentu, v knížce ale autorka shromážděné příběhy ještě víc rozpracovala a proložila je vlastním komentářem, osobním pohledem i svými deníky. Naléhavost a sílu jednotlivých výpovědí umocňují i fotografie – ty ze soukromých archivů jednotlivých aktérů, ale hlavně profesionální snímky renomovaného fotografa Lukáše Bíby, zachycující lidi a atmosféru tehdejší doby.

Knihu Terezy Hronové Láska za časů korony vydává Nakladatelství Zeď.

Tereza Hronová (*1985) pracuje jako mediální koordinátorka ve společnosti Člověk v tísni. Svoji práci miluje, ale ráda si od ní odpočine jinou prací, proto natáčí audiodokumenty pro Český rozhlas a reportáže pro pořad Objektiv v České televizi. Také spí ve stanu, chodí na výlety do přírody, na koncerty a do kina. Tereza je digitální vypravěčka – baví ji sociální sítě. Studovala mediální studia a sociální práci v Brně. Od té doby ráda pije víno. Když to ještě šlo, jezdila často do Afriky. Cestuje nejraději s kamerou a tráví čas s místními lidmi a jejich příběhy pak vypráví v Česku. V médiích i v hospodách.