Čas jen pro mě

Ve svém horkokrevném přístupu k žití zcela navázali na původní polynéské tradice. A Polynésané, ti ve své mluvě pojmy jako „mravnost“ nikdy neměli. Však havajští králové také ne. A to poslední ze slavného královského rodu Kamehamehů zemřel zhruba před sto lety.

Ani pozdější vliv křesťanských misionářů na ně dlouho nemá – v tomto směru – příliš velký vliv: přirozená erotika dominuje dál a dokonce i smuteční obřady zde končí rozpustilými radovánkami. Tančí se, pije a probíhají nejrůznější orgie. Zemřel-li třeba král, nastupuje svérázná bohémská, zejména však erotická tryzna, která trvá i dlouhé týdny…

Láska jako základ společenského soužití

Životem Havajců láska vždy plně prolínala, považovali ji za velice důležitou. Proto i zde jsou odedávna velmi váženými a uznávanými zejména čarodějové či „kněží“, kteří mají sex a lásku na starosti: říká se jim „kahuna hana aloha“, tedy „kněz dávající vzniknout lásce“. Ale pozor(!): není to jen obyčejný šaman, který splní přání každého, nýbrž i svérázný terapeut. Přijde-li k takovému kdokoliv, nejprve „kahuna hana aloha“ zkoumá, zda lze očekávat kladný výsledek.

Tak třeba: k rodinnému krbu či do milencova náručí se vrátí zpět „nevěrná“ žena. Pokud je výsledek „věštby“ uspokojivý, může se začít čarodějný obřad. Někdy si však manžel přeje i pomstu – aby nevěrná žena zemřela – a „kahuna hana“ ji magicky vžene do propasti, kam pak sama, dobrovolně skočí.

Důkazů jsou prý stovky.

Pozor ale na očarovanou lásku!

Místní odborníci na magii však varují: láska, která vznikne díky čarodějným praktikám těchto šamanů, nemá nic společného s láskou přirozenou. Jedná se spíše o zažehnutí divokého, nekontrolovatelného plamene: očarovaná, náhle tak „zamilovaná“ bytost, je často až hypnoticky strnulá, chvěje touhou po jediném – po naplnění fyzické lásky toho, kdo si tuhle službu objednal...

A přitom je zde tolik žhavé lásky přirozené!

Jako třeba při oblíbené hře „ume“: probíhala po staletí při náboženských obřadech, kdy se vždy shromáždilo velké množství domorodců. Celé to řídí speciální šaman či obřadník, který překrásně zpívá a jako odznak svého úřadu drží v ruce dlouhatánskou, asi čtyřmetrovou tyč, ozdobenou slepičím peřím. Postupně se utvoří dvě řady proti sobě: mužů a žen. Mezi nimi pak šaman-rozhodčí prochází a hledá ty, kteří by se k sobě „mohli hodit“. Kritériem mu je zřejmě magické vnuknutí, ale nedal bych ani zlámanou grešli za obřadníkovu úplatnost, neboť...

Jak to funguje?

Takový čaroděj-rozhodčí se zastaví se před konkrétní osobou, zazpívá svoji píseň plnou erotických a dvojsmyslných narážek – a pak totéž u jeho budoucí partnera v této živočišné hře. Zvolí tak muže a ženu, kteří vzápětí odcházejí do chatrče, aby spolu strávili noc. A jede se dál, dokud není vzájemný potenciál hráčů vyčerpán.

Ale hlavně: je to hra, takže zde neplatí žádné manželské svazky. Naopak je dokonce pokládáno za netaktní, kdyby třeba konkrétní manžel protestoval, že „rozhodčí“ vybral jeho paní pro někoho úplně jiného. Nakonec však za chvíli může sám dostat ještě šťavnatější šťabajznu.

A důsledky?

Zatímco manželé se ráno obvykle vrátili opět k sobě, u svobodných tahle hra často končila sňatkem. Přitom však mohlo dojít i k „rozvodu“, který tu nikdy nebyl problém, neboť ani samotnému manželství se nepřikládala taková váha. Sňatek byl na Havaji po staletí pokládán za něco zcela podřadného, rozhodně méně důležitého než třeba rybářská výprava na moře či stavba člunu, oslavovaná opět nejrůznějšími slavnostmi.

Svatba a rozvod

Svatba bývala na svobodomyslné Havaji čímsi naprosto marginálním. Stačilo jen, aby muž přehodil přes ramena dívky kus domorodé látky „tapa“: jakmile ji symbolicky přikryl pod tenhle plášť, prohlásil ji svojí ženu – a ona s ním odešla domů.

Podobně jednoduchý byl rozvod, tedy pokud patřili oba partneři do jedné kasty. Pak jen stačilo si říci „Aloha oe“ tedy „čau“ či „sbohem“, a každý si šel po svém. Bez jakýchkoliv formalit pak vzápětí vstoupili do jiných manželství. Maličko byl problém pouze v případě, pokud žena pocházela z nižší kasty: zde musel manžel s jejím odchodem souhlasit… ale ten obvykle nedělal problémy.

Holt, jinej svět!

Dnes už je ale Havaj desítky let (od roku 1959) jedním z oficiálních států USA, takže tu platí společné zákony. Volná láska tu sice bují dál, ale v poněkud jiných formách.