Čas jen pro mě

Chudí, ale šťastní

Byt v prvním patře malého domku v ulici Bassejnaja číslo 194 v ukrajinském Kyjevě – tam se 3. května 1898 narodila Golda Mabovyčová. Otec Moše byl tesař a jeho manželka Blume se starala o domácnost a přivydělávala si jako kojná. Vždyť také byla neustále těhotná, ale z osmi dětí přežily jen Golda a její dvě sestry. Mabovyčovi se i přes neustálé finanční potíže snažili žít šťastně a spojoval je neutuchající optimismus.

„V pátek večer jsme měli vždycky spoustu hostů,“ vzpomínala Golda, „tety, strýcové, bratranci a sestřenice. Pořád vidím, jak všichni sedí kolem stolu, popíjejí čaj a zpívají.“ Většina z nich zemřela v roce 1941 při obrovském masakru více než 33 tisíců Židů v Babím jaru poblíž Kyjeva…

„Pamatuji se, jak jsme byli chudí,“ popisovala Golda. „Nikdy jsme neměli ničeho dostatek –  jídla, oblečení, paliva… Vždycky mi byla zima a můj žaludek byl prázdný.“

Ursula von Layenová (64): Nejvýše postavená Evropanka je lékařka, která má sedm dětí

Na Ukrajině přestalo být bezpečno

Jako malá dívenka byla svědkem sílících protižidovských nálad na Ukrajině. Pro židovskou rodinu tam nebylo bezpečno.

Moše proto odjel hledat nový domov do Ameriky. Získal místo v dílnách nádraží Milwaukee ve Winsconsinu. Po třech letech, v roce 1906, za ním dorazily manželka a dcery. Blume si otevřela menší obchod potravinami. Dcery jí tam musely pomáhat.

Golda navíc už od čtrnácti let doučovala nové přistěhovalce anglicky – za 10 centů na hodinu.

Donald Trump: 30 faktů o prezidentovi, který často rychleji mluvil, než myslel

Vzpurná dívka

Blume měla o budoucnosti dcer tradiční představy. Rychle a dobře se provdat! Když Golda oznámila, že se chce stát učitelkou a bude dál studovat, matka nesouhlasila a začala pro ni hledat vhodného ženicha.

Tvrdohlavá Golda si ale prosadila svou. Za peníze vydělané doučováním angličtiny si koupila lístek do Denveru a utekla z domova ke starší sestře Šejně, kde se připravovala na dráhu učitelky. Sestra s manželem rádi pořádali intelektuální večírky pro své přátele. Golda tiše poslouchala debaty o literatuře, ženských právech, ale také o sionismu.

Tam se seznámila s o pět let starším písmomalířem Morrisem Meyersonem. Vzali se na Štědrý den 1917. Přestože Golda chtěla jen civilní sňatek, nakonec ustoupila matce a obřad byl náboženský.

V USA Golda strávila celkem patnáct let. Během nich se z ní stala zapálená sionistka a politicky se angažovala v židovské dělnické straně. Tehdy poprvé otěhotněla, ale usoudila, že na dítě nemá pro závazky k sionismu čas, a šla na potrat.

Ronald Reagan (†93): Osud prezidenta, který ukončil studenou válku

Směr Palestina!

Několik let šetřila peníze, aby se mohla přestěhovat do Palestiny – tehdy území pod britským mandátem. Morris nechtěl opustit Ameriku, ale nakonec kvůli své ženě souhlasil.

V roce 1921 nastoupili na palubu parníku Pocahontas a vypluli směr Palestina. Zpočátku žili v kibucu a po několik letech se usadili v Jeruzalémě, kde žili v malém dvoupokojovém bytě. Tam přišel na svět jejich syn Menachem a dcera Sára.

Morris získal práci ve stavební firmě, ale zpočátku nevydělával dost peněz. Aby utáhli nájem, Golda učila ve škole a pak prala pro bohatší rodiny – vodu na prádlo přitom musela nosit zvenku a ohřívat na sporáku.

Barbara (†92) a George (†94) Bushovi: 72 let šťastného manželství

Politika místo rodiny

Více než manžel a rodina Goldu zajímala politika. Angažovala se v Radě pracujících žen a jako její zástupkyně odjela roku 1932 na dva roky do USA. Děti vzala s sebou, ale Morris zůstal v Izraeli.

Během druhé světové války pomáhala židovským uprchlíkům z Evropy. Později byla vyjednávačkou mezi Židy žijícími na území britské Palestiny a britskou mandátní správou.

14. května 1948 byl vyhlášen Stát Izrael. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnily dvě stovky nejvýznamnějších světových židovských politiků. Mezi nimi byla jen jedna žena – Golda Meir. Tou dobou už byli s Morrisem rozvedeni. Když však v roce 1951 Morris zemřel na infarkt, vyčítala si to.

Clementine (†92) a Winston (†90) Churchillovi: Britský ministerský předseda byl pod pantoflem

Předsedkyně vlády

Jako členka sionistické Strany práce rychle stoupala po politickém a státnickém žebříčku. Byla velvyslankyní v tehdejším Sovětském svazu, po návratu ministryní práce a pak ministryní zahraničí. Vyznačovala se nesmírnou houževnatostí a pracovitostí. Jak řekl její vládní šéf, premiér Ben Gurion:

„Jediným opravdovým mužem ve vládě je Golda.“

V březnu 1969 její kariéra vyvrcholila, když se stala první izraelskou premiérkou (a do této doby třetí ženou na světě v této funci – po srílanské Sirimavo Bandaranaike a indické Indíře Gándí).

Kamala Devi Harris: Viceprezidentka, která ráda vaří

Odchod do ústraní

Po tzv. jomkipurské válce, kdy v průběhu nejvýznamnějšího židovského svátku Jom Kipur 6. října 1973 vojáci egyptsko-syrské koalice zaútočili na Golanské výšiny, odstoupila. Po několika dnech sice byla arabská vojska potlačena, ale ukázalo se, že zcela selhaly izraelské zpravodajské služby a Izraelci zaznamenali v prvních dnech války značné ztráty. Golda se tak dostala pod palbu kritiky opozice a veřejnosti.

Přestože ji parlament požádal, aby zůstala, vzala Golda na sebe veškerou odpovědnost. „Mé rozhodnutí je konečné,“ oznámila ve svém projevu na rozloučenou 10. dubna 1974. „Nepokoušejte se mě prosím přesvědčit, abych to změnila, nehledejte argumenty – nepomohou.“

Už počátkem 60 let jí byl diagnostikován lymfatický nádor. Nemoc se podařilo zastavit. Pak ji porazila leukémie. Zemřela 8. prosince 1978, několik měsíců po 80. narozeninách. Je pohřbena na Herzlově hoře v Jeruzalémě.