Čas jen pro mě

Existují zmínky o tom, že předkřesťanské germánské národy během chladných a tmavých prosincových dní pomocí věnce se zapálenými svíčkami vyjadřovaly naději toužebně očekávaných delších a teplejších jarních dní. Ve Skandinávii během zimy byly zapálené svíčky umístěny do kruhu a lidé se modlili k bohu světla, aby otočil zem zpět ke slunci, prodloužil dny a vrátil na zem teplo.

Středověk, nebo 19. století?

Ve středověku si křesťané přizpůsobili tuto tradici a používali adventní věnce jako součást své duchovní přípravy na Vánoce. Rozsvícený věnec měl rozptýlit temnoty hříchu a vyzařovat pravdu a lásku k Bohu.

Jiné teorie se přiklánějí k tomu, že adventní věnec byl vynalezen až v 19. století. V době adventu se děti v hamburské škole Rauhes Haus, založené protestantským pastorem Johanem Hinrichem Wichernem, každý den ptaly, kdy už budou Vánoce. V roce 1839 J. H. Wichern postavil velký dřevěný kruh a položil na něj 19 malých červených a 4 velké bílé svíčky. Malou svíčku zapálil postupně každý všední den v čase adventu. V neděli rozsvítil velkou bílou svíčku.

Tento zvyk se ujal na půdě protestantské církve v Německu. Později se adventní věnec vyvinul do menší podoby se čtyřmi nebo pěti svíčkami, jak jej známe dnes.

Symbolika aneb Proč používáme přírodní materiály?

Symbolika adventního věnce je krásná. Věnec je vyroben z různých jehličnanů, které znamenají trvalý život. I tyto jehličnany mají tradiční význam, který lze různě interpretovat.

• Vavřín znamená vítězství nad pronásledováním a utrpením.
• Borovice, cesmína a tis, to je nesmrtelnost.
• Cedru se připisuje síla a uzdravení.
• Cesmína má i speciální křesťanský symbol: pichlavé listy připomínají trnovou korunu.

Kulatý tvar věnce nemá začátek ani konec a symbolizuje tak věčnost Boha, nesmrtelnost duše a věčný život nalezený v Kristu. Šišky, oříšky nebo semínka zdobící věnec jsou symbolem života a vzkříšení. Vše dohromady vyjadřuje nesmrtelnost naší duše a nový, věčný život.

Čtyři nebo pět svíček?

Čtyři svíčky reprezentují čtyři týdny adventu. V současnosti se používají adventní věnce se svíčkami různých barev, měly by však být fialové nebo tmavomodré, připomínající liturgickou barvu adventu s výjimkou té třetí v pořadí – ta je totiž zasvěcena přátelství a měla by být růžová.

Svíčky by se měly zapalovat proti směru hodinových ručiček.

Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista. A ještě je důležité, jak se svíčky jmenují a v jakém pořadí se zapalují.

1. Naděje se zapaluje v první adventní čili železnou neděli. Podle starých zvyků by ji mělo zapálit nejmladší dítě rodiny.

2. Mír se rozsvítí se na druhou, tzv. bronzovou adventní neděli a zapálí ji nejstarší dítě rodiny.

3. Přátelství má mít růžovou barvu, patří ke třetí, nebo také stříbrné neděli a zapálit ji má matka rodiny.

4. Láska je symbol zlaté neděle, která letos vychází na Štědrý den. Podle tradic ji rozsvítí otec rodiny.

5. Pátá svíčka na moderních věncích chybí nebo se dává do středu. Nemá jméno, je bílá a měla by se zasvětit Kristu. Zapaluje se na Štědrý den po západu slunce.

Doma je nejvhodnější adventní věnec rozsvěcovat při večeři, kdy je rodina pohromadě. K tomuto slavnostnímu okamžiku se hodí i přípitek, ideálně sekt. Vhodný je například v podání Rotkäppchen Demi Sec.