Čas jen pro mě

Jerome David Saliger (†91) se narodil 1. ledna 1919 v New Yorku do židovské rodiny. Docházel na kurzy tvůrčího psaní Kolumbijské univerzity. ● Za války byl nasazen v Normandii. ● Po úspěchu knihy Kdo chytá v žitě (1951) se stal doslova celebritou, což samotářský Salinger těžce snášel. Od roku 1965 už nic nevydal a stáhl se do ústraní. ● Byl třikrát ženatý. Se Sylvií Welter se rozešel hned po válce, když zjistil, že byla agentkou gestapa. Z druhého manželství s Claire Douglas měl syna Matta a dceru Margaret. Třetí manželka Colleen O'Neill byla o 40 let mladší a spisovatel se s ní oženil v roce 1988. ● Nikdy nedal svolení ke zfilmování svého díla. ● Zemřel 27. ledna 2010 v New Hampshire.

1. Salinger chodil s Oonou Chaplin, než potkala Charlieho

„Když dívka při seznámení vypadá nafoukaně, nevadí, když se na schůzce opozdí.“

Ve třiadvaceti se Jerome David Salinger zamiloval do šestnáctileté dcery dramatika Eugena O'Neilla. Ačkoli zjistil, že je strašně zaujatá sama sebou – svěřil se příteli, že „malá Oona je beznadějně zamilovaná do malé Oony“ – byl uchvácen, často jí volal a psal dlouhé dopisy z válečné fronty. Vztah skončil, když se Oona provdala za 53letého Charlieho Chaplina a stala se jeho čtvrtou manželkou.

2. Během služby ve druhé světové válce se spřátelil s Hemingwayem

„Přál bych si, abych mohl potkat někoho, koho bych si vážil.“

Během nasazení v Normandii, se Salinger setkal s Ernestem Hemingwayem, který pracoval jako válečný zpravodaj v Paříži. Salinger obdivoval Hemingwayovu práci a ukázalo se, že tento pocit byl vzájemný. Hemingway byl ohromen Salingerovou tvorbou a poznamenal: „Má sakra talent.“ Ti dva si začali dopisovat a v jednom dopise Salinger napsal, že jejich rozhovory patřily mezi jeho nemnoho pozitivních vzpomínek na válku.

3. Salinger byl traumatizován válkou

„Budu číst své knihy a budu pít kávu a budu poslouchat hudbu a zamknu dveře.“

Poté, co bylo Německo poraženo, byl Salinger na několik týdnů hospitalizován a byla mu diagnostikována bojová stresová reakce, předchůdce toho, co nyní nazýváme posttraumatická stresová porucha. O několik let později své dceři řekl: „Nikdy z nosu úplně nedostaneš pach spáleného masa, a to bez ohledu na to, jak dlouho žiješ.“ Autor Salingerova životopisu Paul Alexander uvedl, že Salinger v mnoha příbězích čerpal ze svých válečných zážitků.

4. Jeho nejslavnější kniha patří k nejčastěji cenzurovaným v USA

„Lidé vždy tleskají ze špatných důvodů.“

Kdo chytá v žitě je druhým nejčastěji zmiňovaným americkým románem na veřejných středních školách (po O myších a lidech Johna Steinbecka). Vypravěčovo použití vulgárních výrazů a upřímná diskuse o sexu se setkaly s pobouřením mnoha lidí. Jeden rozzlobený rodič v útlé knize o 73 404 slovech našel 326 nadávek. Ale pro Salingera byl román dílem lásky. Poznamenal: „Moje dětství bylo velmi stejné jako to chlapce v knize a byla to velká úleva, když jsem o tom lidem řekl.“

5. Experimentoval s několika různými náboženstvími

„Je to také částečně pravda, ale není to všechno pravda. Lidé si vždy myslí, že něco je pravda.“

Salinger, vychovaný v židovské rodině, byl po válce přitahován k zen buddhismu. Později praktikoval hinduismus a odtud se zamiloval do kriya jógy. Poté se zajímal o dianetiku (předchůdkyně scientologie), dokonce se setkal s jejím zakladatelem L. Ronem Hubbardem. Následovalo lpění na řadě různých duchovních, vědeckých i lékařských směrů, mj. homeopatie, akupunktury a makrobiotiky. Jeho dcera Margaret Salinger ve svých pamětech později uvedla, že toto chování ovlivnilo jeho vztahy, zejména manželství s její matkou Claire.

6. Byl zásadně proti tomu, aby jeho příběhy byly zfilmovány

„Nesnáším herce. Nikdy se nechovají jako lidé. Jen si myslí, že ano.“

My Foolish Heart (Moje pošetilé srdce) z roku 1949 režiséra Marka Robsona byla jedinou filmovou adaptací Salingerova díla. Šlo o povídku Strýček Wiggily v Connecticutu, která byla součátí sbírky Devíti povídek. Vypráví o ženě, jež touží po svém bývalém příteli Waltovi Glassovi, který zemřel ve válce. Po jeho uvedení Salinger nikdy nedal souhlas k zfilmování dalších knih. Joyce Maynardová, Salingerova bývalá milenka, jednou řekla: „Jediný člověk, který by kdy mohl hrát Holdena Caulfielda (hlavní hrdina románu Kdo chytá v žitě - pozn. red.), by byl J. D. Salinger.“

7. Sláva mu vadila

„Lidé vám neustále kazí vaše věci.“

Po úspěchu románu Kdo chytá v žitě se Salinger stáhl z očí veřejnosti a často pokládal zoufalou otázku: „Proč nemohu zase mít svůj vlastní život?“ Málokdy souhlasil s rozhovory nebo veřejnými vystoupeními. Kniha J. D. Salinger: The Last Interview (Poslední interview) vydaná roku 2016 je kompilací jeho názorů, rozhovorů a veřejných záznamů.

Zdroje informací: thefamouspeople.com, Wikipedia a thriftbooks.com