Čas jen pro mě

Rodák z Vrbové

Třináctidílný seriál Vivat Beňovský si v době svého uvedení roku 1975 získal diváky v tehdejším Československu i v sousedním Maďarsku. Hlavnímu představiteli sympatického hraběte Jozefu Adamovičovi tato role přinesla obrovskou popularitu.

Datum jeho narození není úplně jisté. Údajně přišel na svět 20. září 1746 (někdy se uvádí rok 1741) v městečku Vrbové u Pieštian. Tady také budoucí světoběžník prožil první léta svého života. Jeho otec, plukovník rakouské armády hrabě Samuel, byl slovenské národnosti, matka Rosalia Maďarka.

Pro oba rodiče to bylo druhé manželství, a tak si každý z nich přivedl ještě děti z předchozího vztahu. Údajně bylo v rodině 11 dětí a vzájemné vztahy mezi nimi nebyly zrovna idylické. V dětství si Móric nešťastně zlomil nohu a po zbytek života kulhal.

Karel Hašler (†62): Zpívající rukavičkář, po kterém jsou pojmenované bonbóny

Z důstojníka dezertér

Jako většina synů nižších šlechticů i on se měl stát profesionálním vojákem. V 16 letech zahájil vojenskou kariéru jako důstojník rakouské armády a účastnil se sedmileté války. Po jejím skončení sloužil jako poručík ve Vídni. Měl však velké problémy s autoritami – armádními i církevními.

Když po smrti matky zjistil, že se nevlastní sestry zmocnily veškerého majetku, pokusil se ho získat zpátky násilím. Po obvinění z loupeže nečekal na soud a opustil rakouskou monarchii. Dezerce z armády samozřejmě byla trestným činem a Beňovský věděl, že do vlasti už se vrátit nemůže.

Odešel nejprve do Polska, kde se přidal k polskému povstání proti ruské intervenci. Tehdy utrpěl zranění, které mu pečlivě ošetřovala půvabná dcera polského šlechtice Anna Zuzanna Hönsch. Mladí lidé se zamilovali a v dubnu 1768 se konala svatba.

Útěk ze Sibiře

Štěstí ale Beňovskému dlouho nevydrželo. Když se po vyléčení vrátil do polské armády, padl do ruského zajetí. Nějakou dobu strávil v Kazani, pak putoval do vyhnanství na sibiřskou Kamčatku.

Anna Zuzanna záhy po jeho uvěznění porodila syna Samuela. Móricovi se stýskalo po manželce a po synovi, kterého zatím neměl možnost vidět. 

Podnikavý mladý muž zorganizoval útěk a s ostatními vězni uprchl na lodi. O pozoruhodné plavbě severní částí Tichého oceánu později napsal knihu. Zastavil se v Nagasaki, navštívil Macao a zcela mu učaroval Madagaskar.

Král na Madagaskaru

V roce 1772 dorazil do Paříže. Odvaha Mórice Beňovského uchvátila tehdejšího francouzského panovníka Ludvíka XV. Beňovský mu podrobně popsal krásy Madagaskaru a přesvědčil ho, aby Francie ostrov kolonizovala.

Vasco da Gama: První mořeplavec, jehož lodě dopluly z Evropy přímo do Indie

Do Paříže za manželem dorazila Anna Zuzanna a do rodiny postupně přibyly dvě dcery. Beňovský mezitím uskutečnil na Madagaskar výpravu financovanou Ludvíkem XV. Skupina 21 důstojníků a 237 námořníků vystoupila na břeh v únoru 1774. Muži bez sebemenšího projevu odporu pronikli do vnitrozemí. V krátké době se Beňovský spřátelil s místními kmenovými náčelníky, kteří ho zvolili králem.

Francouzská i rakouská ocenění

Po návratu Ludvík XV. odměnil cestovatele generálskou hodností. Udělil mu řád svatého Ludvíka a doživotní rentu. Zdálo by se, že Beňovský se může těšit z rodiny a užívat si klidu a bezpečí ve Francii, kde se mu dostalo uznání a přízně od šlechtických i vojenských kruhů. Mezi jeho blízké přátele například patřil americký velvyslanec v Paříži Benjamin Franklin.

Móric Beňovský využil toho, že mu císařovna Marie Terezie udělila amnestii a nabídl rakouskému císařskému dvoru své služby. Marie Terezie ale měla dost starostí s rakouskou říší a o kolonie neměla zájem.

Heinrich Schliemann (†68): Amatér a dobrodruh, který objevil Tróju

Měl toulavé boty

Jenže Beňovský měl toulavé boty a dobrodružnou povahu. V roce 1779 se vypravil do Ameriky za bývalým polským spolubojovníkem Kazimírem Pułaským. Pod jeho velením se zapojil do války za americkou nezávislost. Pułaského smrt – zemřel Beňovskému v náručí – ukončila první pobyt v Americe. Po dvou letech se vrátil a setkal i s Georgem Washingtonem.

Beňovský neustále vymýšlel různé expedice a nabízel postupně francouzské, rakouské i americké vládě založit kolonie na Madagaskaru. Nespěšně. Nikomu se nechtělo dávat peníze do zámořských cest.

Podpora z Anglie

Nakonec díky podpoře Jeana Hyacinthe de Magalhãese-Magellana – potomka slavného mořeplavce, který byl členem Londýnské královské společnosti, se mu podařilo uskutečnit druhou mořeplavbu na Madagaskar, kam tentokrát dorazil v roce 1785 jako zástupce Anglie.

Poté, co zorganizoval vzpouru domorodců proti místní francouzské osadě, pozemky se tak dostaly do rukou Angličanů. Francouzi se rozzlobili. Ministerstvo námořnictví proto roku 1786 na Madagaskar poslalo tajnou výpravu, jejíž členové 23. května zaútočili na Angličany. Beňovský při útoku padl. Na milovaném Madagaskaru tak zůstal i po smrti.

O několik let později Magalhães vydal Beňovského paměti, které mu svěřil před vyplutím. Psal je ve francouzštině, do angličtiny je přeložil William Nicholson. Kniha Paměti a cesty, která vyšla paralelně v obou jazycích a rychle se dočkala dalších překladů, se v 19. století stala bestsellerem.