Čas jen pro mě

Magdalena Dobromila Rettigová, rodným příjmením Artmann, se narodila 31. ledna 1785 na zámku ve Všeradicích na Berounsku. Po smrti tatínka Františka v jejích 7 letech převzala v rodině hlavní slovo Magdina maminka, která pochopitelně chtěla, aby se její dcera aktivně zapojila do péče o domácnost. „Od mého pátého roku nepletla pro mne ani oka, neboť mi k pátým narozeninám darovala šest párů nových punčoch, velké přadeno příze a jehlice se slovy: „Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe,“ napsala Magdalena ve svém životopisu.

Poprvé v kuchyni

Když ještě žila Magda ve Statenicích u Prahy, byla odkázána na domácí výchovu. Po pozdějším stěhování do Plzně a Prahy začala dívka chodit do německé školy s ostatními dětmi. Přestože do svých téměř 18 let neuměla ani slovo česky – vyrůstala v německy mluvící rodině, měla zájem o český jazyk a české knížky. Její bystrost a touha po vzdělávání všechny fascinovala. Brzy svou pílí překonala všechny spolužáky. 

„Co si kdo navaří, to si má také sníst.“

Jelikož byla matka během jejího dospívání často nemocná, musela se Magda naučit zastat všechny domácí práce včetně vaření. Po jejím uzdravení odjely na venkov k hraběnce Bredovské do Kamenné u Příbrami. Tam si mladá dívka zamilovala nejenom přírodu, ale hlavně zámeckou kuchyni, ve které se naučila základům vaření a pečení. „Postupy přípravy pokrmů si zapamatovala, některé si zapsala. Už tehdy dbala nejenom na vzhled a chuť pokrmu, ale také na krásné prostření stolu,“ zmiňuje Vojtěška Planičková v životopise o Rettigové.

Manželství s Rettigem

Se svým budoucím chotěm, s o jedenáct let starším Janem Aloisem Rettigem, se dívka přátelila už od svých dvanácti let. Po desetiletém přátelství se ale jejich vztah přerodil v lásku. Přestože byl Jan mladý nadějný právník, kvůli jeho nízkému platu se Magdina matka zdráhala sňatek posvětit. A to i přesto, že si ji Jan toužil vzít, i když věděl, že nemá téměř žádné věno. Po dlouhém dceřině naléhání paní Artmannová nakonec v roce 1808 se svatbou souhlasila. Rettigovou se Magda stala přesně v den svých 23. narozenin.

Přestože se se svou hlubokou nákloností vůči manželce Rettig nikdy netajil, psal jí i milostné verše, Magdalena se v pozdějším věku svěřila, že se v manželství necítila zcela šťastná. Dokonce se nechala slyšet, že kdyby tušila, co ji čeká, raději by se vrhla ze skály do propasti. Láska a duševní souznění byly pro Dobromilu asi dvě diametrálně odlišné věci. Přitom to byl Rettig, který na rozdíl od většiny tehdejších mužů svou ženu podporoval v jejích zálibách a společenských aktivitách. Dodával ji kuráž, když si začala pohrávat s myšlenkou na vydání vlastní kuchařky. Byl to Rettig, kdo skálopevně věřil v její pokrokové vlastenecké myšlenky. Coby moderní muž velice dobře chápal, že svou drahou polovičku stejně nikdy nezmění...

Ve víru emancipace

Podle Rettigové by měly ženy „vedle domácích povinností pečovat i o svůj duševní rozkvět, protože to jim pomůže vytvářet svým nejbližším lepší zázemí“. Z dnešního pohledu se mohou její názory jevit poněkud směšné, v první polovině 19. století ale vzbuzovaly naprostou senzaci, ne-li pozdvižení. Ve svých spisech zdůrazňovala nutnost hygieny a údržby domova v čistotě. Volala po zdravé a chutné stravě a radila, jak lépe nakládat s rodinným rozpočtem. Mladé dívky hojně navštěvovaly její vzdělávací kurzy. Kromě nových znalostí z oblasti domácích prací, hospodaření a vaření si od Magdaleny nechaly předčítat z českých vlasteneckých knih.

„Já, díky Bohu, také spokojena jsem. Mám opět zahrádku, pěstuju kvítí, cvičím děvčata v hospodářství a vaření, pracuju neúnavně, a času nedělního používám k tomu něco památkou pro děvčata vlastenské sepisovat, co by jim ku vzdělání, jim přiměřeném i nevyhnutelně potřebném, posloužiti mohlo,“ napsala M. D. Rettigová v dopise své přítelkyni Márynce Kropáčkové.

Ačkoliv se s manželem často stěhovali, bydleli v Táboře, Přelouči, Ústí nad Orlicí, Rychnově nebo Litomyšli, nic nebránilo tomu, aby na svět přivedla jedenáct potomků. Vzhledem k tehdejší vysoké novorozenecké úmrtnosti a nízké úrovni zdravotnictví se dospělého věku dožili jen tři z nich. Syn Josef Ondřej vstoupil do řádu, Karel Jan se stal sazečem a dcera Jindřiška (doma zvaná Jetti) udělala kariéru jako operní sopranistka ve Stavovském divadle.

Fenomén kuchařek

I když se podle její „Domácí kuchařky“ z roku 1826 už spíše nevaří, stále se těší velké popularitě. Dodnes se traduje, že její recepty byly drahé, ale toto nařčení není tak úplně pravda. Podle spisovatelky Lidky Bártové ve své nejslavnější tuzemské kuchařské knize, která obsahovala na 700 receptů, byly její pokrmy bohaté hojností masa, zeleniny, ovoce a ryb. Například másla dávala „jako ořech“, někdy při vaření pro více osob „jako slepičí vejce“, a rozhodně nikdy nedoporučovala jídla přemašťovat.

Dobový recept na „Smažené žáby“: „Žabky dobře přemej, osol, nech asi půl hodiny v soli ležet, pak je v mouce obal, omoč v rozkloktaném vejceti, obal v strouhané žemličce a nech v horkém přepouštěném másle hezky dozlatova usmažit, okrášli je zelenou petružilkou a dej na stůl.“

Rettigová učila své čtenářky šetřit, ničím neplýtvat, využívat všechny zbytky. Přestože se Rettigová snažila popsat přípravu pokrmů česky, sem tam si neodpustila použít i zcela neznámé slovíčko. Cedníku říkala dršlák, kapání přejmenovala na stříkánky, lité štrudle jsou dnešní palačinky, kastrol byl mědník a řízek kroječek.

Kulinářské rady a zajímavosti z Magdalenina života

⇒  Ve svém díle z roku 1845 „Kafíčko a vše co je sladkého“ spisovatelka nabádá ženy a dívky, aby nepily čaj, protože je škodlivý a oslabuje organismus.

⇒  Rettigová také odsuzovala přidávání různých přísad do kávy, protože by mohly znehodnotit její kvalitu i chuť. Patřily mezi ně cikorka, šípková jadérka, vanilka, kakao, sušená mrkev, brambory, žaludy, hrách, sušené plané třešně, jarní žito, ječmen a kroupy.

⇒  Pro zlepšení chuti polévek si vyráběla speciální polévkový rosol, který byl podobný našemu „masoxu“. Často polévku vylepšovala vínem a pivem. 

⇒  Její oblíbenou ingrediencí byl ocet.

⇒  Do spousty pokrmů dávala kapustu a zelí. Nebála se jím ani naplnit sladké buchty.

⇒  Jako správná vlastenka si v průběhu života osvojila jméno Dobromila. Při vybírání se inspirovala názvem vlasteneckého časopisu „Dobroslav“.

⇒  Dobové materiály uvádějí, že byla Magdalena rázná žena. Měla jasné modré oči a krásné, husté světle hnědé vlasy. Postavou byla spíše mohutnější.

⇒  Kromě kuchařek psala i divadelní hry, poezii a milostné povídky.

⇒  Zemřela 5. srpna 1845 na vodnatelnost a selhání jater.