Čas jen pro mě

Měl jít v otcových stopách

Narodil se 25. srpna 1918 židovským přistěhovalcům z Ukrajiny – Jennie a Samuelovi Bernsteinovým, kteří ze své rodné země utekli od života v chudobě. Úplně harmonické manželství to podle Leonarda nebylo.

Jednou z jeho nejranějších vzpomínek pochází ze dne, kdy se se sestrou Shirley schovával před rozhádanými rodiči. Hlavní slovo v rodině měl otec, který měl o synově budoucnosti jasnou představu – buď měl být rabínem nebo po něm převzít vedení velkoobchodu s vybavením pro kadeřníky.

Když ale malý Bernstein začal v deseti letech chodit na hodiny klavíru, bylo jasné, že jeho cesta nepovede do rabínské školy, ani za pokladnu v tátově obchodě. Po čase i otec vytušil Leonardův talent a přestal mu bránit se dál hudebně rozvíjet. Dokonce ho začal brávat na orchestrální koncerty.

Talent, který se rodí jednou za sto let

Po úspěšném dokončení studia hudebních oborů na Harvardu v roce 1939, ze Bernstein zapsal do Curtisova hudebního institutu ve Filadelfii, aby studoval klavír, dirigování a komponováni. Na škole si jeho talentu všiml dirigent Sergej Kusevickij, který ho v roce 1941 pozval jako svého asistenta na interpretační dirigentský kurs do Tanglewoodu.

Tam se mladý hudebník seznámil se členy Bostonského symfonického ochestru. Slovo dalo slovo a Kusevský mu v orchestru nabídl účast. Po roce Bernstein vyměnil Boston za New York, kde se mu díky náhlému onemocnění dirigenta Newyorské filharmonie naskytla možnost dirigovat velký koncert na vlastní pěst. Kritici ho nešetřili chválou, Bernsteinův výkon byl hotovou senzací.

Změnit si jméno? Ani náhodou?

Na počátku 40. let 20. století, během druhé světové války, byl Bernsteinovým mentorem již zmíněný dirigent Sergej Kousevickij. On a spousta dalších hudebníků konvertovali z judaismu na katolicismus, aby se vyhnuli diskriminaci. To samé radil Serge Bernsteinovi. Také ho nabádal, aby změnil jméno na „Leonard S. Burns“, protože si myslel, že méně židovsky znějící jméno Leonardovi pomůže v další kariéře.

Na jeho návrhy Bernstein odvětil: „Udělám to jako Bernstein, nebo vůbec.“ A přesně jak řekl, udělal. Postupně si získal renomé nejen jako dirigent, ale i jako filmový a divadelní skladatel, který umí složit jak chorální skladby pro kostel nebo synagogu, tak i popovější písně pro opěvovanou Broadway. Nejcennější jeho devizou byla právě široká paleta žánrů, které dokázal bravurně propojovat.

Od vážné hudby k muzikálu

Kromě skládání a popularizování vážné hudby (mj. prostřednictvím televizních pořadů), se věnoval komponování hudby muzikálové. Kdo by neznal jeho West Side Story, kterou roku 1957 představil v divadle na Broadwayi. Muzikál z prostředí portorikánských gangů a námětem z Romea a Julie skladateli přinesl celosvětovou popularitu.

Jeden Bernsteinův známý vyprávěl, že když spolu jeli nedlouho po premiéře West Side Story autem a z rádia zazněla píseň „Maria“, Bernstein na sedadle nadskočil radostí a zavýskal: „Jé, jsem slavný!“

Byl Bernsteinův osobní život podvod?

Ačkoliv se oženil a měl tři děti, mnoho lidí z jeho nejbližšího okolí si bylo jisto, že své manželce Felicii Montealegre tak úplně oddaný nebyl.

„Jsi homosexuál a možná se to nikdy nezmění – nepřipouštíš možnost dvojího života, ale pokud tvůj klid, zdraví a celý nervový systém závisí na určitém sexuálním vzorci, co můžeš dělat?“ napsala Bernsteinovi manželka v dopise, který byl zveřejněn v roce 2013.

Skutečnosti, že není Bernstein tím, za koho ho mnozí považují, si byl vědom i Arthur Laurents, který s ním spolupracoval na muzikálu West Side Story. Laurents Leonarda popsal jako „homosexuála, který se oženil“, a dále že „si nebyl nijak nejistý ohledně své sexuální orientace. Byl prostě gay“.

Stejně jako mnoho homosexuálů své generace se i Bernstein zdál být před veřejností dokonalým manželem a otcem, zatímco v soukromí byl promiskuitním homosexuálem.

Odhalení

Významnou událostí v Leonardově osobním životě bylo rozhodnutí, že už přestane skrývat svou homosexualitu. Potom, co v roce 1976 opustil manželku, začal žít se svým milencem Tomem Cothranem.

Rok na to ale byla Felicii diagnostikována rakovina plic. Bernstein si její nemoc dával za vinu. Asi proto se k ní nastěhoval zpět a pečoval o ni až do její smrti v roce 1978.

Po manželčině skonu nabral Bernsteinův život zběsilé tempo. Jak se ve většině biografií Bernsteina píše, jeho život se proměnil v jízdu na horské dráze, ve které nebyl sex s muži žádným tajemstvím ani tabu. Na podobný životní styl bohužel doplatil Leonardův partner Cothran, který v roce 1981 zemřel na AIDS.

Vztah na dálku

Když v roce 1979 vystoupil Bernstein s newyorskou filharmonií v Tokiu, padl si do oka s šestadvacetiletým Japoncem, který se živil jako pojišťovací agent. Po společně strávené noci a Leonardově odjezdu zpět do USA, si dvojice začala psát milostné dopisy.

„Když jsi opustil Japonsko, moje mysl osaměla, protože jedna noc a odpoledne, které jsme spolu strávili, byly jako krásný sen,“ napsal Kunihiko Hashimota skladateli, který si s mladíkem vyměnil více než 350 dopisů.

Jejich romance na dálku skončila až Bernsteinovou smrtí.

Doplatil na svůj zlozvyk

Jelikož byl Leonard Bernstein od mládí vášnivých kuřákem, údajně vykouřil sto cigaret denně, jeho zdravotní stav tomu značně odpovídal.

„Rozedmu plic mi diagnostikovali asi v 25 a předpokládalo se, že umřu kolem 35. Potom mi řekli, že umřu kolem pětačtyřicítky. Pak v 55. A tak se protloukám. Kouřím. Piju. Ponocuju... Spím s kdekým. Jsem přetížený na všech frontách,“ svěřil se skladatel novinám USA Today v roce 1986, čtyři roky před svou smrtí 14. října 1990.

Do hudebního nebe odešel Bernstein pět dní poté, co věřejně oznámil svůj odchod do důchodu.

Zajímavosti

⇒ Rodiče ho pojmenovali Louis, Bernstein si ale tak nikdy neříkal a v 16 letech se nechal oficiálně přejmenoval na Leonarda.

⇒ Bernstein byl vášnivým aktivistou v oblasti občanských práv. Brojil proti rasismu. Jako jeden z prvních obsazoval Afroameričany do předních divadelních rolí na Broadwayi.

⇒ Byl sledován FBI kvůli svým údajným prokomunistickým postojům. Svazek s jeho jménem měl 800 stran.