Čas jen pro mě

Tento jihoamerický hlodavec připomíná stavbou těla králíka s dlouhým chlupatým ocasem. Při jídle sedí na zadních tlapkách a v předních si drží potravu jako veverka. Mrštným pohybem, při němž se odráží od svislých ploch, se vyrovná opici.

Má nápadně velké černé oči, dlouhé vousy a hebký kožíšek šedostříbřitého zbarvení lákajícího k pohlazení. Není divu, jde o nejjemnější a nejhustší kožíšek na světě – z jednoho kořínku vyrůstá až 60 jemných vlásků.

Společník na dlouhou noc

Hebounká činčila je čiperný večerní společník, k životu se probouzí kolem 19. hodiny a je čilá do ranních hodin, takže do ložnice si její klec umístí je naprostý nespavec. Měla by ji mít raději na klidném místě, neboť přes den odpočívá, rychle si však zvykne na zvuky domácnosti a nevnímá je. Má ovšem dost vyvinuté „likvidační“ schopnosti. Proto je pobíhání po bytě bez dozoru nebezpečné i pro ni – kromě knih, tapet a nábytku ráda hlodá i kabely a bytové rostliny.

Činčila má ráda pravidelný režim. Po probuzení se rozkošnicky protáhne a jde se vykoupat. Jelikož nesnáší vodu, provádí očistu ve speciálním jemném písku v nádobě tak velké, aby v ní mohla „válet sudy“, což miluje. Po koupeli se hlásí o slovo žaludek. Do kovové či keramické desky (aby ji nerozkousala) dáme lisované krmivo a trochu směsi pro činčily, občas pamlsek. Největší radost jí udělá hrozinka, miluje i sušená jablka, oříšky a tvrdý chléb. Ale nepřehánět, ať nemáte místo čiperky línou kouli. Jídelníček lze občas zpestřit něčím zeleným (pampeliškovým listem) či kouskem ovoce. Nesmí chybět čerstvé seno (důležité pro trávení) a denně čerstvá voda v napáječce. Po jídle je na řadě tělocvik, alespoň hodinka volného pohybu denně udělá malému chlupáčovi dobře.

Kočky nemusí

Vedle pohybu potřebuje činčila ke spokojenosti i zábavu. Vyhovuje jí voliéra či speciální klec (100 x 80 x 50 cm) s poličkami na poležení, případně žebřík a domeček na spaní, dále větev na hlodání (pozor na jedovaté druhy!) a k zábavě borová šiška či rulička z toaletního papíru. Na dno klece dáme podestýlku třeba z jemně mletých kukuřičných vřeten, nikoli piliny, a měníme ji 1 x týdně – činčila jí suchou stravu, málo pije, ovšem malé a suché bobky trousí bez zábran všude. Dvě činčily pochopitelně potřebují věší klec, nikdy však nechovejte v jedné kleci dva samce. V dospělosti se nesnesou, což končí rvačkou. Při vyndávání málo ochočené činčily z klece ji uchopte za kořen ocasu a pod bříškem, nikdy ne za kožíšek, jinak vám zbude v ruce trs chlupů a zvířátko bude v trapu. Činčily jsou společenské, ale soužití s kočkami a ptáky, jež jim lezou po kleci, je stresuje. Klidný pes nebo morče jim nevadí.

Činčila je zkrátka milý neškodný společník, nechá se pošimrat na zadečku i na bříšku, na oplátku vás očichá a v důvěrné chvilce vás bude jemně okusovat a pečovat tak o vaši „srst.“

Praktické rady a informace

⇒ Činčila dorůstá v dospělosti délky kolem 30 cm, ocásek měří 15 až 20 cm, zvířátko váží 400 – 600 g. V přírodě se běžně dožívá dvaceti let, v zajetí jen sedmi až deseti, ale při dobré péči se může výjimečně dožít také dvaceti let. Březost trvá 111 – 113 dní, mláďata se rodí značně vyvinutá – hned po narození vidí a jsou osrstěná. Pohlavně dospívají v 5. až 6. měsíci.

⇒ Pro svůj temperament není úplně nejvhodnější k mazlení a určitě se nehodí jako živý plyšák pro příliš malé děti. Není náchylná k nemocem, sledujte však, zda má neporušenou srst, jasné, široce otevřené oči bez výtoku, okolí nozder a tlamičky bez známek zánětu, zuby žluté a trus suchý. V opačných případech vyhledejte veterináře.

⇒ Činčilu nekoupejte, občas ji lze kartáčovat kartáčem z jemných drátků. Pro obrušování zoubků je nutný speciální kámen, dřevěné poličky a větve. Klec nesmí být na prudkém slunci či v průvanu. Převážejte ji ve větratelné přepravce a chraňte před sluncem.