Čas jen pro mě

Nejčastější kombinací domácího zvířectva (rozuměj v domech a panelácích) bývá kočka – pes. Tito odvěcí soupeři se díky vaší diplomacii mohou stát, když už ne kamarády, tedy alespoň navzájem se tolerujícími spolubydlícími.

Přizpůsobivé mládí

Znáte to, co se v mládí naučíš… A tak i pro zvířata platí, že seznámíte-li malé kotě se štěnětem, nejspíš si padnou do oka a stanou se z nich nerozluční přátelé, kteří se budou kočkovat, honit a dělat skopičiny, někdy dokonce dokážou sdílet jedno lože i misku a neublíží si, ani když vyrostou a nepoměr sil bude zřetelnější. Ideálním věkem pro seznámení této „mládeže“ je do dvanácti týdnů věku štěněte a do sedmi týdnů věku kočky.

Na seznamování raději dohlédněte

Potřebujete-li přimět k mírovému soužití jedno dospělé zvíře a mládě, je dobré být několik prvních hodin s nimi doma, abyste na proces seznamování a ujasňování si pozic dohlédli, případnému nepřátelskému postoji zabránili a dali oběma stranám najevo, že si přejete klid. Zabraňte tomu, aby pes kočku pronásledoval, ovšem pokud ji zvědavě, ale opatrně očichává, chvalte ho a hlaďte. V některých rodinách je naopak pánem situace kočka, která zvědavě se vrtící štěně hned na začátku výchovně „propleskne“, čímž dá jasně najevo, že se psí mládě musí přizpůsobit jí daným pravidlům. Jindy se stává, že starší kočka „adoptuje“ zvídavé štěně, nebo naopak dospělý pes se stane ochráncem hravého koťátka. Jako by se u oněch „dospěláků“ probudil rodičovský pud, který jim vedlí zít menšího a slabšího jedince pod svá křídla. Nicméně pravidlem to není. Záleží i na povaze a životních zkušenostech obou zvířecích miláčků.

Dospěláci se sbližují těžce

Nejnáročnější variantou bývá snaha sblížit dva dospěláky. Jsou to hotové osobnosti a jen těžko se přizpůsobují nové situaci a kolegovi, kterého pochopitelně považují za otravného vetřelce. Ohrožuje totiž jejich výsadní postavení v rodině, kde ho dosud všichni považovali za střed vesmíru, hýčkali ho a uznávali coby autoritu. Tato pravidla platí jak pro psy, tak pro kočky.

Jak ze šlamastyky ven

Odpověď je jednoduchá. Striktním dodržováním hierarchie. Ať už chcete, aby se sžili dva dospělí, nebo dva věkově rozdílní jedinci, je nutné, aby se služebně starší zvíře necítilo ohroženo, nebo dokonce odstrčeno ve svém postavení, a tudíž nežárlilo na nově příchozího a nešikanovalo ho. A tak se hned po příchodu domů přivítejte nejdříve s tím zvířátkem, které u vás zakotvilo jako první. To by také mělo dostávat jako první svou misku dobrot (v jiné místnosti nebo na opačném konci než konkurence) a větší příděl vaší přízně obecně. Pokud má svůj oblíbený pelíšek, měl by mít nový vetřelec jasno v tom, že v těchto místech opravdu nemá co pohledávat a že jeho životní prostor je někde úplně jinde.

Tvrdí se, že nejpřátelštější povahou mezi psi se vyznačují labradoři, velššpringršpanělové a baseti. Ale mnohem víc záleží na vaší výchově a pochopení pro obě strany. Zkrátka asi jako když vychováváte dvě na sebe trošičku žárlící děti.

Pozor na:

• Kočku a rybičky: ani sebeinteligentnější kočka si nenechá vysvětlit, že ta rychlá a skvěle vonící zvířátka nejsou jen důležitou a zdravou součástí její stravy.
• Kočku a myšky: prastarý lovecký pud je zkrátka prastarý lovecký pud. Už staří Egypťané věděli, proč si koček vážit. I díky tomu byly jejich sýpky stále plné.
• Kočku a ptáčky: platí totéž, co u dvou předchozích variant. V o něco výhodnější pozici jsou větší druhy ptáků, ale není dobré se na to spoléhat.
• Psy a myšky (morčata, křečky, králíčky a jiné malé hlodavce): zvláště lovecká plemena se nemohou pomoci, byť hlad nemají a ublížit nechtějí. Mají prostě příliš mnoho síly v packách i zubech.
• Psy a ptáčky: rychlé pohyby vybudí lovecké pudy.
• Psy a želvy: pejsek může jen „přátelsky“ ožižlávat želvičce krunýř, až přijde o krunýř (i o život).