Čas jen pro mě

Na svět přišel 8. října 1948 v malém kolumbijském městečku Santa Isabel jako sedmý z celkem třinácti dětí místní prostitutky.

V Kolumbii zuřila občanská válka, vzkvétala chudoba a zločin. Bída, absence jakékoli výchovy a vzdělání udělaly svou práci. Pedro vyrostl na ulici a ulice a její pravidla byla to jediné, co znal. Když mu bylo pouhých osm, nachytala ho matka, jak se pokouší znásilnit mladší sestru. Zbila ho a vyhodila z domova. Od té doby ženy nenáviděl, a zároveň se jich bál. Matku také celý život vinil ze všech nezdarů a útrap.

Domovem se stala ulice

Tak zůstal Pedro definitivně na ulici, jídlo si opatřoval drobnými krádežemi a žebráním. Jednoho dne Pedra oslovil neznámý muž a nabídl mu přístřeší a jídlo. Hladový chlapec neváhal ani minutu. Bohužel netušil, že jeho „zachránce“ je pedofil. Zavedl ho do opuštěné budovy, kde ho několik dní znásilňoval, někdy i s dalšími „přáteli“. V zajetí zvrhlíka strávil několik měsíců, ale pak se mu nakonec podařilo utéct. Tehdy přísahal, že už nikdy nedovolí, aby mu někdo ubližoval – a to ani za peníze.

Brzy se dostal do Bogoty, kde se připojil ke skupině žebráků. Malý chlapec vzbuzoval lítost a obzvlášť s ním soucítili turisté, kteří do Bogoty přijížděli. Jednoho dne se setkal s americkým manželský párem, který ho přivedl domů a poslal do speciální školy pro sirotky. Právě v tomto okamžiku se život Pedra mohl obrátit k lepšímu. Měl starostlivé rodiče, střechu nad hlavou a dostatek jídla. Bohužel se tak nestalo. Když mu bylo dvanáct let, jeden z jeho učitelů ho začal sexuálně obtěžovat. A Pedro místo toho, aby to oznámil doma a na policii, znovu uprchl a s sebou si vzal peníze ze školní pokladny.

Vrátil se na místo, které znal nejlépe – na ulici – a začal si zase zajišťovat obživu krádežemi. Spolu s partou dalších sedmi chlapců, které poznal v bogotských ulicích, se jim podařilo vystopovat onoho pedofila, který Pedra v dětství znásilňoval. Několik dní ho mladíci mučili, nutili ho k různým sexuálním praktikám, potom z něj doslova stáhli kůži a teprve potom ho zabili. Tímto způsobem zlikvidovali další tři pedofilní muže.

Drsný nástup do vězení

López se pak zapletl do obchodu s kradenými auty a byl zadržen policií. Přiznal se i k účasti na vraždách pedofilů. Soud vzal v úvahu psychologický posudek a za podíl na vraždách čtyř lidí a krádeže aut byl odsouzen na osm let.  

Hned první dny po nástupu do věznice byl brutálně znásilněn čtyřmi spoluvězni. Tři z nich postupně zavraždil, čtvrtý skončil na invalidním vozíku. Soud mu za to přidal pouze další dva roky, protože jednal v sebeobraně. Pedro López vyšel na svobodu v roce 1978.

Ve vězení měl Pedro spoustu času přemýšlet o svém životě. Dospěl k závěru, že za všechno je zodpovědná matka. Jeho nenávist k matce se za deset let za mřížemi proměnila v nenávist ke všem ženám. Z vězení vyšel maniak, „Monstrum z And“, jak ho později označovali sdělovací prostředky.

Řádění maniaka

Peru, Ekvádor, Kolumbie, tam všude unášel, znásilňoval a poté zabíjel holčičky mezi sedmi a dvanácti lety. Policejní orgány v Kolumbii a Ekvádoru ale zametly pod stůl veškeré informace o podivných ztrátách mladých dívek s tím, že jde o organizovaný zločin s dětskou prostitucí.

Povodně v ekvádorském městě Ambata odkryly v roce 1980 hrob čtyř dětí. Bohužel soudní lékař nebyl schopný zjistit příčinu smrti, protože těla byla dlouho vystavena působení vody.

Nejbrutálnější muž světa Pedro Alonso López. (zdroj: Wikimedia Commons)

Pedro začal být přesvědčený o své nepolapitelnosti a ztrácel ostražitost. Chycen byl náhodou, když mladá matka Carvina nakupovala na místním tržišti spolu s dvanáctiletou dcerou Marií. Najednou se objevil černovlasý muž, který se pokusil Marii vzít do náruče a utéct s ní. Marie i Carvina začaly křičet a místní trhovci duchapřítomně Pedra zadrželi a zavolali policii. Ta brzy pojala podezření, že má co do činění s nebezpečným násilníkem a zřejmě i vrahem dívek.

Neuvěřitelné doznání!

Pedro však odmítl vypovídat. Pravdu z něj dostali lstí. Do jeho cely byl jako spoluvězeň nasazen místní kněz Cordoba Gudino. A Pedro se před ním rozpovídal. Tomu, co řekl, dlouho nikdo nemohl uvěřit!

Pedro podrobně vyprávěl o tom, jak v Ekvádoru, Kolumbii a Peru znásilnil a zavraždil celkem přes tři sta malých dívek. Lákal je do opuštěných domů pod záminkou, že jim chce dát dárek. Zabíjel je pouze za denního světla, protože jim chtěl vidět do očí v době umírání. Policie nechtěla věřit, ale v tu dobu se Pedro rozhodl stát „slavný“ a doprovodil policisty k jednomu z masových hrobů, kde byly nalezeny ostatky 53 dívek.

Vězeňský psychiatr, který s Pedrem strávil mnoho hodin, uvedl, že se nikdy nesetkal s člověkem, který by tolik nenáviděl lidi jako López. Souzen byl nakonec pouze za sto deset prokázaných vražd v Ekvádoru, zapojení do dalších více než dvou set se prokázat nepodařilo. Protože v Ekvádoru neexistuje trest smrti, dostal roku 1982 López maximum, tedy dvacet let. Někdo spočítal, že to je pouhý jeden měsíc za každý zmařený život… K tomu mu ještě byl nařízen tříletý pobyt na psychiatrickém oddělení vězeňské nemocnice.

Žije, či nežije?

Kupodivu po šestnácti letech, v roce 1998, za „dobré chování“ byl Pedro López tajně propuštěn a deportován do Kolumbie. V průběhu pobytu ve vězení rozdával rozhovory a sám o sobě říkal: „Jsem muž století. Na mě nikdo nikdy nezapomene.“

Od propuštění o něm nikdo neví. Roku 2002 se kolumbijští vyšetřovatelé zabývali vraždou, která nesla Lópezův „rukopis“. Nicméně nikdo neví, zda dnes už více než sedmdesátiletý vrah je živý, zda se mu nepomstil příbuzný některý z obětí, nebo zda někde žije v ústraní.

Více informací naleznete na www.serialkillers.cz.