Čas jen pro mě

Paul Bernardo se narodil 27. srpna 1964 v kanadském Scarborough jako třetí dítě manželů Marylin a Kennetha Bernardových. Rodinné prostředí bylo mírně řečeno zvláštní. Kenneth byl obviněn ze sexuálního obtěžování patnáctileté dcery, matka trpěla těžkými depresemi a Paul se od ní v dospívání dozvěděl, že není Kennethovým synem. Jeho otcem byl prý dávný matčin přítel. Od té doby Paul matkou pohrdal, byla podle něj jen prachsprostá „děvka“. Marylin na to reagovala tím, že mu říkala „bastarde“.

Setkání Paula a Karly

Není divu, že podivné rodinné vztahy Paula ovlivnily. Jako prodejce Amway se setkával se spoustou mladých žen. Pohledný mladík se jim líbil, nicméně Paul všechny přítelkyně ponižoval, později vyšlo najevo, že minimálně 19 žen hrubě znásilnil.

Pak se potkal s o šest let mladší osudovou dívkou – Karlou (narodila se 4. května 1970). Emigrant z bývalého Československa Karel Homolka a jeho žena Dorothy měli kromě Karly ještě mladší dcery Lori a Tammy. Karla se výborně učila, měla ráda zvířata a později pracovala jako veterinární asistentka. Od dětství však byla tvrdohlavá a sebepoškozovala se.

Nikdo nemohl tušit, že krásní novomanželé mají na rukách krev! (zdroj: Wikipedie)

Hned po prvním setkání v jednom scarboroughském baru oba mladí lidé (tehdy 17 a 23 let) pochopili, že mají stejné sadomasochistické sexuální záliby. Paul často navštěvoval Karlinu rodinu, které se budoucí zeť zamlouval. Netušili, jak je posedlý dcerou Tammy. Když usnula, díval se do jejího okna a masturboval – to mu ovšem umožnila Karla, která jeho jednání schvalovala.

Zvrhlý dárek

Paul Karle často vyčítal, že v době jejich seznámení už nebyla panna. Připravila mu proto zvláštní dárek k Vánocům – „nevinnost“ sestry Tammy. 24. prosince 1990 jí v pití rozpustila prášky na spaní a Paul ji znásilnil přímo v jejím pokoji před zraky Karly, zatímco rodiče spali o patro výš.

Podivná dvojka si všechno natáčela na kameru! Tammy se však náhle začala dusit zvratky. Karla s Paulem propadli panice a volali záchranáře, předtím ale v pokoji pečlivě uklidili. Tammy se mezitím udusila a záchranáři její smrt označili za nehodu.

„Máme kamarádku!“

Mladý pár si našel společné bydlení, začali plánovat svatbu a v domě zůstali rodiče zničení žalem po náhlé smrti teprve patnáctileté dcerky Tammy.

Podivná dvojice se ještě před svatbou se dopustila další vraždy. V červnu 1991 si Paul vyhlédl teprve čtrnáctiletou Leslie Mahaffy. Blízko domu jejích rodičů ji násilím vtáhl do auta a při příjezdu domů vesele volal na Karlu: „Máme kamarádku.“ Více než dvacet čtyři hodin ji násilím drželi doma, opakovaně znásilňovali a vše dokumentovali na video. Pak ji uškrtili, její tělo ve sklepě rozřezali pilou a vhodili do jezera Gibson.

Dlouhé tři dny mučení

Kristen French byla krásná patnáctiletá studentka katolické školy. Měla smůlu, že se zalíbila dvojici sériových vrahů. Počátkem velikonočních prázdnin, 16. dubna 1993, ji Karla ji oslovila na ulici s mapou v ruce a požádala o pomoc při hledání cesty.

Když společně došly k autu, Karla s Paulem ji zatáhli dovnitř. Doma ji pak celé tři dny týrali, mučili a znásilňovali a přitom natáčeli na kameru. Poté ji uškrtili stejným elektrickým drátem jako Leslie a nahé tělo hodili do příkopu. 

Přestože byl Paul několikrát v hledáčku policie, neboť některé z dříve znásilněných dívek podaly docela přesný popis, policie o něm nikdy neuvažovala jako o podezřelém z vražd.

Smlouva s ďáblem

Manželství dvou vrahů zřejmě nebylo úplně idylické. V prosinci 1993 Paul brutálně zmlátil Karlu tak, že měla po těle výrazné podlitiny a obrovské modřiny pod očima. Spolupracovníci nevěřili jejímu tvrzení, že šlo o dopravní nehodu, a kontaktovali rodiče.

Ti ji odvezli do nemocnice, kde Karla proti Paulovi podala obvinění a Paul byl zatčen. Policisté tak začali rozplétat klubko znásilnění a vražd. Paul byl odsouzen na doživotí. Karla výměnou za spolupráci (kanadská média to nazývala „Smlouva s ďáblem“) dostala pouhých 12 let. Později nalezené videokazety prokázaly, že byla aktivnějším účastníkem zločinů, než uváděla.

Milenec ve vězení

Před začátkem soudního řízení se musela podrobit řadě psychiatrických a psychologických vyšetření. Oborníci se shodli, že „...zůstává něco jako diagnostická záhada. Přes její schopnost velmi dobře se prezentovat je v ní morální prázdnota, kterou je těžké, ne-li nemožné, vysvětlit".

Ve vězení Karla udržovala homosexuální vztahy s jinými vězeňkyněmi.

V roce 2001 byla převezena do ústavu Ste-Anne-des-Plaines, věznice s nejvyšší ostrahou v Quebecu. Podle deníku The Toronto Sun tam navázala sexuální vztah s Jean-Paulem Gerbetem, vrahem zadržovaným v mužské jednotce zařízení. Údajně se tak mohlo stát proto, že mezi mužskou a ženskou částí věznice byl chatrný plot, u kterého se milenci setkávali. 

Propuštění s mnoha podmínkami

Po deseti letech, v roce 2005, soud k nelibosti veřejnosti vyhověl její žádosti o podmínečné propuštění. Karla Homolka však musela dodržovat nastavené podmínky. Mj. měla nařízeno informovat policii o místě bydliště a zaměstnání a jakoukoli změnu byla povinna okamžitě oznámit. Pokud plánovala být mimo domov déle než 48 hodin, musela to nahlásit 72 hodin předem. Měla zakázáno se stýkat s lidmi mladšími 16 let. Samozřejmě musela pokračovat v nařízené psychiatrické léčbě. A byla povinna poskytnout policii vzorek DNA.

Krátce poté, co opustila brány vězení, se přestěhovala se na karibský ostrov Guadeloupe. Tam se provdala za bratra své advokátky Sylvie – Thierryho Bordelaise, se kterým má tři děti. V roce 2014 se vrátili do Kanady. 

V lednu 2020 novináři vypátrali, že Karla žije ve městě Salaberry-de-Valleyfield na jihozápadě kanadského Quebecu. Prý je tam sama – bez manžela i bez dětí.