Čas jen pro mě

Vrah zazvonil

Ve čtvrtek 3. února 1927 byl chladný den a zámecký park v Náměšti nad Oslavou byl pokrytý sněhem. Kolem půl sedmé večer se rozezněl zvonek v budově lesnického úřadu, kde obýval rozsáhlý byt zámecký nadlesní Jindřich Till.

Šestadvacetiletá služka Marie Kořenová zahradnického pomocníka Oldřicha Filípína znala, tak bez obav otevřela dveře. Jakmile se k němu obrátila zády, vyndal zpod kabátu velkou sekeru a zaťal ji do dívčiny hlavy. Byla okamžitě mrtvá. Pak vpadl do bytu a sedmkrát udeřil sekerou osmašedesátiletého Jindřicha Tilla. Neušetřil ani jeho o rok mladší a těžce nemocnou manželku Annu.

Vešel do pracovny nadlesního a vypáčil zámek psacího stolu, kde očekával peníze. Byly tam pouhé čtyři koruny… To bylo pro lupiče a vraha v jedné osobě velké zklamání. Proto ještě prošmejdil zbytek domácnosti a nakonec s sebou odnesl používané stříbrné příbory a kazetu příborů nepoužívaných. Ty byly připraveny jako dar pro služku Marii, která měla krátce před svatbou.

Z bytu Filipín vylezl okénkem na záchodě a z prvního patra se spustil po hromosvodu. Předtím ještě byt zapálil.

Rudolf Pleil: Mistr zabíjení

Požár měl zakrýt vraždy

Požáru si v noci všiml zámecký ponocný. Okamžitě zavolal hasiče. Ti vypáčili dveře a naskytl se jim hrůzný pohled na tři ohořelá mrtvá těla. Na pomoc při hašení požáru přispěchali i místní dobrovolníci včetně Oldřicha Filipína! Ten dokonce pomáhal vynášet mrtvá těla. Hasiči zjistili, že požár byl úmyslně založen na pěti místech v bytě.

Ke slovu se proto dostávají četníci, kterým je na první pohled jasné, že oběti zemřeli násilnou smrtí ještě před vypuknutím požáru.

Bylo velkým štěstím, že plameny nestačily dokonat dílo zkázy a zůstal zachován psací stůl nadlesního Tilla, na jehož desce se našly otisky prstů. Začalo rozsáhlé vyšetřování. V jeho průběhu se konaly pohřby obětí.

Elizabeth Smart: Devět měsíců v zajetí šílence

Vzkazy ze záhrobí?

Rodiče služky Marie místo svatby vystrojili pohřeb. Na poslední cestě dívku podle zvyku doprovázel průvod ještě svobodných děvčat a mládenců. Mezi nimi byl i Oldřich Filipín. Při kázání nad hrobem prý vypadl místnímu knězi z ruky křížek, který se zakutálel k nohám zahradníka Oldřicha…

V Brně v té době zrovna vystupoval tehdy proslulý jasnovidec Jan Eric Hanussen. Při jedné seanci v brněnském varieté ho diváci vyzvali, aby odhalil vraha z Náměště. Údajně prý jen lakonicky řekl: „Vrahem je osoba, která pracuje na zámku.“ To bylo sousto pro senzacechtivé novináře, kteří tuto informaci neustále rozpitvávali.

Heinrich Pommerencke: Schwarzwaldská bestie

Přiznal se ve spánku

Filipín však už tou dobou byl v hledáčku četníků. Ti sezvali zaměstnance zámku a porovnávali jejich otisky prstů s těmi nalezenými na stole v bytě zavražděných. Zahradnický pomocník Filipín se ale nedostavil! Našli ho, když se poraněný vyškrábal z devět metrů hlubokého zámeckého sklepení, kam před pár dny sám skočil. Byl převezen do nemocnice, kde lékařům řekl, že chtěl spáchat sebevraždu. Odmítl ale prozradit důvod.

Duševně zaostalý a nervově labilní Filipín v nemocnici mluvil ze spaní. Proto ho četníci hlídali i v noci a zapisovali, co ze spánku říká. A tak se přiznal k vraždám. Navíc jeho otisky se shodovaly s těmi na psacím stole. Pro okolí Oldřicha to bylo překvapení! Údajně sice moc rozumu nepobral, choval se jako o deset mladší, dokonce často plakal a byl bázlivý, ale v práci ho chválili.

A proč Filipín vraždil? Chtěl si prý založit vlastní zahradnickou firmu, proto potřeboval hodně peněz do začátků.

Soudce vynesl jasný ortel – trest smrti. Milost prezidenta republiky nakonec změnila trest na doživotí. Po třech letech zemřel na Mírově na tuberkulózu. Bylo mu dvacet šest let – stejně jako nebohé služce Marii, kterou zabil.

Zdroje informací: kriminalistika.eu a mujrozhlas.cz.