Čas jen pro mě

Podědit se dá i lupičské řemeslo. Bratr jeho matky Johann Pascolini se tak „živil“ od dětství a pro bavorský venkov byl hrdinou. I život Mathiase Kneissla (v německých zdrojích psáno také Kneißl) byl opředený legendami, i když ani jeden z nich nebyl zrovna lupič-gentleman.

Rodiče kšeftovali se zbraněmi

Mathias se narodil 12. května 1875 v bavorském Unterweikertshofenu jako nejstarší z pěti dětí. Rodiče provozovali místní hostinec, který často kontrolovali policisté. Šlo o oblíbené místo zlodějíčků i zlodějů. Ti tam stejně jako pytláci obchodovali s odcizeným zbožím.

Kneisslovi nakonec hospodu prodali a o pár kilometrů dál v blízkosti městečka Sulzemoos koupili osamoceně stojící mlýn s menšími pozemky a pilou. Tady mohli nerušeně pokračovat v nelegální činnosti. Mezi pravidelné návštěvníky patřili obchodníci se zbraněmi a střelivem, různí překupníci a pytláci.

Poprvé ve vězení už v patnácti

V tomto prostředí vyrůstal Mathias a jeho sourozenci. Do školy docházel jen občas a podle učitelů to byl „extrémně neochotný a neposlušný chlapec“. Není divu, že poprvé se ocitl na několik dní za mřížemi už v patnácti letech – za drobné krádeže.

Mlýn nevydělával tak, jak by si rodina představovala. A proto počátkem roku 1892 vznikl plán na akci, na které se podíleli rodiče spolu s Mathiasem i jeho mladším bratrem Aloisem. Krádež cenného oltáře v blízkém poutním kostele dovedla policii brzy do Kneisslova mlýna. Otec byl zatčen a brzy poté ve vězení zemřel. Za mřížemi skončila i matka.

Znovu za katr

A protože proti mladým mužům policie neměla důkazy, zůstali doma a vesele pokračovali ve své „práci“. Bratři Kneisslové s kamarády Johannem Schlumbrechtem a Josefem Schreckem doslova pořádali loupežné nájezdy na okolní usedlosti.

Kradli všechno, co jim přišlo pod ruku – hospodářská zvířata, peníze, cennosti. Policie si na povedenou partičku počíhala v listopadu 1892. Při následné přestřelce Alois Kneissl střelil velitele místní policejní stanice do břicha a vážně ho zranil.

Teď už nešlo „jen“ o loupeže. Alois u mnichovského soudu vyfasoval patnáct let, Mathias pět a Schreck se Slumbrechtem dostali dvanáct a pět let.

S novým kumpánem

Alois ve vězení po čtyřech letech zemřel na tuberkulózu. Když Mathias v březnu 1899 vyšel z vězeňské brány, zůstal tak navždy bez nejdůležitějšího komplice. Nastoupil do práce jako tesař, ale vydržel jen tři měsíce.

Vrátil se k tomu, co provozoval od dětství – ke krádežím. Spolčil se s kriminálníkem Hausleitnerem, na kole se toulali v okolí Mnichova a vyzbrojeni dýkami, puškami a revolvery přepadávali opuštěné zemědělské usedlosti.

Zatímco jeho společník brzy skončil s pouty na rukou, Mathias spravedlnosti unikal.

Údajně se chystal s nakradenými penězi a cennostmi a s milenkou Mathilde uprchnout za moře.

Veřejnost ho měla za hrdinu

Při jednom z pokusů o zatčení Mathias smrtelně zranil dva četníky. Na jeho dopadení byla vypsána na svou dobu neobvykle vysoká odměna – 1000 marek.

Tato částka paradoxně Mathiasovi zajistila popularitu obyčejných lidí. Většina venkovanů žila v chudobě a neměla nijak v oblibě četníky. Ostatně nejen tam byla na konci 19. století hluboce zakořeněna nenávist vůči všem orgánům státu.

A Mathias byl podle veřejného mínění vlastně hrdina, protože proti tomu bojoval. Zvrácená logika přispěla k tomu, že se Mathiasovi dařilo schovávat se. Místní rolníci mu dokonce sami nabízeli úkryt.

Velká policejní akce

Zradil ho až bratrenec, který dal policii tip na místo, kde se Kneissl schovával. Povoláno bylo 70 policistů, kteří téměř celý den obléhali dům, kde měl být Kneissl. Nakonec vtrhli dovnitř a Kneissla chytili pod krovem střechy.

Při dopadení byl zraněn a po následné operaci zůstal na invalidním vozíku.

Soud proběhl koncem roku 1901. Mathias Kneissl byl za dvě vraždy, pokus o zabití, vydírání a loupež odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 21. února 1902. Mathias Kneissl se dožil jen 27 let.

Padouch, nebo hrdina?

Glorifikace lupiče pokračovala i po jeho smrti a pokračuje dodnes. Film s názvem Räuber Kneißl bavorského režiséra Marcusa H. Rosenmüllera o životě Mathiase Kneißla měl premiéru 24. června 2008. Hlavní roli ztvárnil Maximilian Brückner, který v letech 2004 až 2007 také hrál Mathiase Kneissla v divadle Münchner Volkstheater. 

Novinářka Ulrike Frick popsala Kneissla jako „rebela a lidového hrdinu“ a „Robina Hooda z podhůří Alp“.

Jen pár kilometrů od Kneisslova rodiště vaří pivovar Maisach pivo Räuber-Kneissl, tedy lupič Kneissl...