Čas jen pro mě

Homeopatie rozhodně patří mezi nejznámější a nejdiskutovanější oblasti alternativní medicíny. Má dlouhou tradici a mnoho příznivců. A to navzdory nesporně mylným principům i empirickým dokladům, že „...jde převážně o cukr s placebo efektem“. Zatímco ve vědeckých kruzích bývá homeopatie kritizována pro svou nepodloženost fakty, homeopati si přesto na nedostatek klientů nemohou stěžovat. Jak je to možné?! Tak jak to tedy je s tou homeopatií...?

„Homeopatické metody léčby jsou založeny na nevědeckých postupech, které nikdy nebyly ověřeny za použití vědeckých metod,“ říká prof. MUDr. Ctibor Povýšil, DrSc. z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, která se už před léty od homeopatie tvrdě distancovala. A jak se k tomu vědec staví osobně? „Nikdy bych tyto postupy nedoporučil svým známým ani příbuzným, protože homeopatie nemá místo v moderní medicíně, a proto o její užitečnosti lze jen pochybovat.“

Dobrá, ale jak tedy pan profesor vysvětlí nesporný fakt, že k homeopatům se lidé stále vracejí a čekárny u jejich ordinací málokdy zejí prázdnotou?! Povýšil míní, a nejspíše je o tom i hluboce přesvědčen, že mezi tyto spokojené klienty „...patří zejména lidé, kteří se snadno nechají ovlivnit a u nichž hraje zásadní roli víra v uzdravení.“ Tedy takzvané placebo.

Co je onen placebo efekt?

Dalo by se to lapidárně vysvětlit jako stav pacienta, který se často zlepší jen na základě jeho přesvědčení, že je léčen. Podíváme-li se do historie, pak tento takzvaný „placebo efekt“ je známý už od 18. století a je i dobře zdokumentován. Jde tu o jakékoli použití prostředku navrženého pro to, aby „potěšil pacienta“, namísto toho, aby jej léčil. Ono placebo může mít různou formu: nejčastěji se používá solná injekce nebo cukrová pilulka bez účinných látek. A další důležitá věc: účinek placeba stoupá zejména tehdy, když pacient věří jednak v účinnost léku, autoritě lékaře, který mu látku podá, anebo také udávané ceně podávaného léku.

Zejména pak od psychologů se dozvídáme, že placebo efekt ukazuje na velký význam psychiky pacienta v procesu léčení. Je také poměrně zajímavé, že silnější dávky placeba jsou účinnější, nebo i fakt, že barva placebo pilulky ovlivní její účinnost. Na druhou stranu je ovšem úmyslné předepisování placeba – tedy s výjimkou kontrolovaných experimentů – považováno za eticky problematické. Žhavou otázkou tedy zůstává, zda homeopatie je opravdu založena na placebu.

Jak to funguje?

Alternativní léčba homeopatickými prostředky používá velmi nízké či nulové dávky aktivních látek.

Homeopatické pilulky obsahují mnohonásobně zředěné dávky látek, které způsobují symptomy podobné symptomům nemoci. Od odborných homeopatů se dozvídáme, že podle základního pravidla homeopatie má platit: „Čím více je látka zředěná, tím je lék silnější.“

Tady pak nejde jen o to, že proti homeopatii hovoří vědecké studie, které obecně ukazují, že obvykle homeopatika působí jen jako placebo: „Nesmyslný je samotný princip metody,“ upozorňoval nedávno zemřelý profesor Jiří Heřt, český lékař a člen skeptického spolku Sisyfos. „Vždy, když homeopatie dosáhla nějakého vrcholu, došlo vzápětí k úpadku. Proč? Protože se ukázalo, že homeopatická léčba byla neúspěšná.“

Homeopaté se ovšem brání. „I když nebude homeopatie vědecky ověřenou metodou léčby, není to důvod pro její omezení,“ řekl v této souvislosti například homeopat Jan Matyáš, který má prozatím pravdu v tom, že „...nežijeme ve státě, kde vládne vědecká diktatura.“

Je tedy homeopatie relevantní léčebnou metodou?

Vědecké kapacity se opírají o tvrzení, že neexistuje jen jedna verze homeopatické léčby, ale naopak celá škála přístupů a škol. Většina se podle jejich názoru „...neřídí vědeckými zásadami....; nové studie nepoužívá k úpravě léčby, ale ke zdůvodnění svých současných postupů...“ a tak dále.

„Homeopatie se nevyvíjela jako věda, která plynule odstraňuje chyby, omyly, nepřesnosti a nezadržitelně rozšiřuje sumu poznatků,“ připomínal opět Heřt. Je to ale opravdu důležité? Není mnohem důležitější, že homeopatie prostě funguje – že má pozitivní vliv na lidský organismus?!

„Pozitivní výsledky homeopatické léčby nepochybně úzce souvisejí s jejich velkou sugestibilitou, a proto je podoba s účinky placeba více než pravděpodobná,“ myslí si nicméně i typický vědec profesor Povýšil.

Častou výtku, že homeopatické léky fungují na principu placeba, však zcela opačně komentuje předseda České homeopatické společnosti MUDr. Ladislav Fiala:

„Pokud připustím u homeopatie funkci placeba neboli schopnosti lidí reagovat zlepšením stavu na zcela neúčinné látky, vysvětlované autosugescí, jak mi potom odpůrci homeopatie vysvětlí placebo efekt u zvířat nebo kojenců?“

Důležité je, že to funguje

„To, že nevíme, jak něco funguje, neznamená, že to neexistuje,“ reaguje zcela logicky předseda České homeopatické společnosti na kritiku prudérních vědců, že homeopatie nemá přesvědčivé důkazy o své účinnosti: „Ani v dnešní době zdaleka neznáme vysvětlení všech jevů, které existují. Já sám nejsem schopen patřičně vysvětlit princip fungování homeopatie, ale vím, že funguje, protože jsem si to sám na sobě vyzkoušel.“

Důležité je i podstatné pravidlo, jak doktor medicíny Fiala zdůrazňuje, že homeopati rozhodně nezavrhují současnou klasickou medicínu, kterou se homeopatie rozhodně nesnaží suplovat: „Na prvním místě je vždy celkový stav pacienta. Pokud jde například o zánět mozkových blan, musí pacient do nemocnice a léčit se antibiotiky, všechno ostatní je hazardováním s jeho životem.“

A jak to probíhá v praxi takového klasického lékaře, který zároveň na své pacienta aplikuje homeopatii?

„U zánětu plic například vždy předepíšu antibiotika, ale přidám i homeopatický lék, který urychlí rekonvalescenci,“ vysvětluje Ladislav Fiala. „Z pozice homeopata samozřejmě neléčím záležitosti jako zánět slepého střeva nebo zlomenou nohu, ale mohu předepsat lék na rychlejší hojení. Vůbec se nevyhýbám klasickým vyšetřovacím metodám, jako jsou rentgen, ultrazvuk nebo laboratoř – jen místo chemických léků předepisuji léky homeopatické.“

A kdy tedy homeopatie prokazatelně pomáhá?

Podle Fialy je homeopatická léčba nejúčinnější v případě takzvaně funkčních poruch – zažívacích potíží, poruch dýchání, různých bolestivých stavů. Homeopatika se vyrábějí z minerálů, živočichů a rostlin.

„Je ovšem možné vyrobit je v podstatě z čehokoliv,“ dodává doktor Fiala.

Vědec Ctibor Povýšil tvrdí, že homeopatie může být v některých případech nebezpečná.

„Opakovaně jsme se setkali s případy, kdy pacient uvěřil doporučení homeopatů, například při léčbě nádoru. To mělo za následek fatální rozvoj nádorového procesu, který by jinak bylo možné pozitivně ovlivnit příslušnou léčbou, používanou v moderní onkologii.“

Pak je na místě otázka, zda se jednalo o kvalifikovaného homeopata?! Také oni mají svou odbornou komoru, podobně jako vědečtí lékaři komoru lékařskou. A velmi často jsou v ní sdružováni i univerzitně vystudovaní lékaři.

„Tam, kde jde akutně o život, například v případě úrazu, náhlé příhody, či jiného akutního onemocnění, je na místě alopatická léčba s apelem na nejvyšší mravní hodnoty života vůbec,“ zdůrazňuje tu zmíněný MUDr. Ladislav Fiala v roli předsedy České homeopatické společnosti. „Klasická homeopatie se nesnaží potlačit nemoc. Pomáhá řešit její příčinu, respektive změnit způsob života, který k ní vedl. Sami jsme odpovědni za svůj život, sami si většinou přivoláváme své nemoci nebo je získáváme jako dědictví po předcích a je jen na nás, zda se chceme změnit a tím i léčit. Není to lehké rozhodnutí, protože předpokládá určitou míru duchovní vyspělosti, což je schopnost nalézat a vidět své minulé prohřešky a nesprávné vzorce chování.“

A zatímco v některých zemích světa jsou homeopatika kritizována, jinde jde v případě homeopatie o zcela legalizovanou léčbu: homeopatie patří mezi výkony hrazené z veřejných zdrojů například ve Švýcarsku, zatímco v Česku homeopatické přípravky ani konzultace pojišťovny nehradí. Před časem byl nicméně i českým parlamentem schválen zákon, který se ovšem nelíbí skeptikům, že v případě homeopatických léků není třeba prokazovat jejich účinnost, nýbrž pouze jejich neškodnost zdraví, podobně jako u bylinné léčby.  

Co vy na to, dámy?!