Čas jen pro mě

Sally Kristen Ride se narodila 26. května 1951 v Los Angeles. Její otec Dale byl profesorem politologie, matka Carol pracovala jako poradkyně v nápravném zařízení pro ženy.

Dilema: Tenis nebo fyzika

Od dětství bavil dívku sport a přírodní vědy. Střední škola jí byla částečně financována z tenisového stipendia. Právě s tenisem Sally po nějakou dobu koketovala, dokonce i uvažovala o kariéře profesionální tenistky.

Po maturitě odešla studovat na Stanford University v Kalifornii, kde získala bakalářský titul z anglického jazyka a fyziky. Na téže škole dosáhla magisterského titulu z fyziky a posléze si roku 1978 ve stejném oboru obhájila doktorát. Název Sallyiny vědecké práce zní pro neznalé fyziky celkem složitě – jde o výzkum interakce rentgenových paprsků s mezihvězdným médiem.

Jak se stala astronautkou?

Národní úřad pro letectví a vesmír známý pod zkratkou NASA začal roku 1977 hledat astronauty i mezi ženami. Sally Ride byla v té době studentkou, když si ve školních novinách přečetla inzerát vyzývající ženy, aby se přihlásily do kosmického výcviku pro nové astronauty. Sally se rozhodla o místo ucházet, což se jí vyplatilo, protože se stala jednou z šesti vybraných žen! (Celkově bylo vybráno 35 osob z 8000 adeptů.)

Po absolvování výcviku v roce 1979 získala způsobilost pracovat jako specialistka na mise. Sloužila jako pozemní kapslový komunikátor – udržovala kontakt s astronauty během vesmírných misí. Jejím úkolem také bylo vyvinout robotické rameno, které by dopomohlo umístit do vesmíru družice.

Dotěrné otázky před letem

Před svým prvním kosmickým letem na ni byla kvůli jejímu pohlaví zaměřena velká mediální pozornost. Během tiskové konference byly Sally položeny například tyto otázky: „Ovlivní let vaše reprodukční orgány? Pláčete, když se v práci něco pokazí?“ Všechny pochyby, posměšky i slova plná závisti do značné míry zmizely, když novinářům řekla, že se vidí jen jedním způsobem – jako astronauta. A že si na svém názoru trvá.

Svůj první vesmírný let jako specialista na kosmickou misi na palubě raketoplánu Challenger STS-7 absolvovala ve 32 letech. Start proběhl 18. června 1983, návrat na zem 24. června téhož roku. Cílem mise bylo vypuštění komunikačních družic pro Kanadu a Indonésii.

5. října 1984 si Sally cestu raketoplánem zopakovala, čímž se znovu zapsala do dějin jako první Američanka, která do vesmíru cestovala podruhé. Tato mise na Challengeru STS-41-G trvala devět dní.

„Z raketoplánu je pohled na Zem velkolepý. Letí se pouze mezi 322 tisíci až 663 tisíci kilometry nad Zemí, takže je to opravdu dost blízko. Nevidíme celou planetu, jako to viděli astronauti, kteří mířili na Měsíc. Vidíme mnohem více detailů. Můžeme vidět města během dne i noci, můžeme sledovat, jak řeky ústí do oceánů nebo vznik hurikánů. Pozorovat to z okénka raketoplánu je velmi zajímavé a zábavné.“

Po úspěchu dvou jejich předešlých misí jí byla přidělena třetí. Osmiměsíční výcvik její posádky byl ale přerušen katastrofou Challengeru STS-51-L v lednu 1986. Tento raketoplán se rozpadl po 73 sekundách letu. Na palubě tehdy bylo sedm členů posádky, nikdo nehodu nepřežil.

Manželství bylo jen zástěrka

Sally je první známou astronautkou s menšinovou sexuální orientací. Ačkoliv byla mezi lety 1982–1987 vdaná za astronauta Stevena Hawleyho, její srdce patřilo Tam O’Shaughnessy.

S touto bývalou profesionální tenistkou a spisovatelkou žila v tajném partnerském vztahu až do své smrti. Až po ní bylo jejich dvacet sedm let střežené tajemství odhaleno.   

Profesorka fyziky i spisovatelka

Pro NASA přestala pracovat v roce 1987. O své vědomosti a cenné zkušenosti se dělila na Kalifornské univerzitě v San Diegu, kde učila fyziku do poloviny 90. let.

V roce 2001 spoluzaložila společnost Sally Ride Science, která povzbuzovala mladé dívky a ženy ke kariéře na poli vědy. Pro střední školy také bývalá astronautka vyvinula vzdělávací program EarthKAM, který studentům umožňuje pořizovat snímky Země pomocí kamery na Mezinárodní vesmírné stanici.

Ride zemřela 23. července 2012 ve věku 61 let na rakovinu slinivky břišní. Kromě rekordů a velkého množství odborných publikací po sobě zanechala šest vědeckých knih, které napsala pro děti – Do vesmíru a zpět, Voyager, Třetí planeta, Mise planeta Země, Tajemství Marsu a Zkoumání naší sluneční soustavy.