Čas jen pro mě

Z oblíbeného koníčku profese

Terezina sladká kariéra začala jako hobby, kdy od útlého věku se sestrou prodávala na trzích domácí dorty a koláče. Proč se Tereza rozhodla pro cukrařinu? Měla nějaký příklad doma?

„K pečení jsem inklinovala už od mala. Často jsem listovala různými kuchařskými časopisy a knížkami a chtěla vše zkoušet. Moje mamka ale na pečení moc nebyla, tak jsem začala péct se sestrou, v pozdějším věku už sama až se to přirozeně vyvinulo do rozhodnutí být profesionální cukrářkou.“

Jelikož ji pečení opravdu bavilo, rozhodla se, že se vydá na cestu cukrařiny. Při studiu však velmi záhy zjistila, že na tuzemských středních školách se využívají při vzdělávání nekvalitní suroviny a chemické náhražky. Po maturitě se tedy vydala vlastním směrem inspirovaným zahraničními trendy.

„Zpočátku jsem ráda pekla cupcakes a britské sladkosti a celkově tento směr, proto jsem vyrazila do Londýna. Po pár letech pečení jsem objevila francouzské patisserie a jejich zákusky, které jsem si zamilovala, a tak mi přišlo nejlepší se je jet naučit přímo k francouzským cukrářům,“ říká Tereza. 

Francouzská a britská inspirace

Odjela do cukrářské velmoci, Francie, kde začala do hloubky objevovat kořeny tradičního francouzského cukrářského řemesla.

„Byla to velká výzva – cizí velkoměsto, dlouhé intenzivní směny, důraz na preciznost a přísné prostřední cukrárny. Na druhou stranu bylo všechno perfektně zorganizované a doceněné,“ vypráví Tereza, která se domluví anglicky a francouzsky.

Zde absolvovala mnoho oborových kurzů. Ráda vzpomíná například na slavnou cukrářskou Ecole Lenôtre, či školení u ikonického cukráře Philippeho Conticiniho. Mezi velká francouzská jména, se kterými se Tereza setkala patří také Christophe Michalak nebo Yann Couvreur. Učila se i od nejlepší cukrářky světa Niny Métayer.

Z Francie její cesta pokračovala do londýnské cukrárny Peggy Porschen Cakes, kde získala jiný úhel pohledu a další cukrářkou praxi. 

Vlastní cukrárna

„K cukrárně jsem přirozeně dospěla. Chtěla jsem vytvořit příjemné místo, kde budu moct prezentovat svoji práci a mít přímou interakci se zákazníky. Provoz cukrárny má svoje specifika, asi jako každé gastro. Moje zákusky jsou složité a časově náročné na výrobu, zároveň je ale třeba je rychle prodat, proto je občas těžké správně odhadnout poptávku.“

V současné chvíli se Tereza věnuje lehkým francouzským dezertům, na které vytváří různé kreativní variace již přes 10 let. Její vášní jsou řemeslné inovace, proto se snaží ve své cukrářské tvorbě objevovat nové postupy a hledat nevšední chuťové kombinace.

Všechny dezerty pro cukrárnu Future Sailors si Tereza peče sama, čímž zajišťuje kvalitu každého vytvořeného kusu. Do budoucna by ráda zkoumala v českém kontextu nový francouzský trend, který se věnuje působení mléka na finální chuť dezertu.

Další pracovní meta?

„Mým cílem je stále prohlubovat své cukrářské znalosti,“ říká Tereza. „Zároveň bych ráda přispěla k větší osvětě a porozumění kvalitním zákuskům. Ráda připravuji všechny druhy zákusků. Vždy mám ale nějaký, který peču častěji než ostatní a po chvilce je to zase jiný. Momentálně je to Millle-feuille.“

A jaký je její nejoblíbenější dezert, tedy jaký nejraději peče?

„S chutí si ráda dám každý z nich. Kdybych měla jeden vypíchnout, tak teď zrovna rybízový dortík s černým čajem.“

Když má Tereza čas, tak většinou zkouší nové věci a bábovku si upeče tak jednou do roka. Vždycky si ji ale moc ráda dá. A co upeče na Velikonoce?

„V cukrárně budeme mít limitovaný zákusek – velikonoční hnízdečko a domů podle tradice vždycky peču beránka.“

Upečte si podle Terezy

Dezert Mont Blanc