Čas jen pro mě

Co bylo Liliinou náplní práce? A co na její přítomnost na policejní stanici říkali její mužští kolegové?

Místo studia práv ošetřovala zraněné

Narodila se 31. srpna 1885 jako Lilian Mary Elizabeth Wyles v malém městečku Bourne ve středu Velké Británie. Jejím otcem byl místní sládek Joseph Wyles.

Odmala byla Lilian pozoruhodně nadanou dívkou, na internátní dívčí škole, kterou ukončila v Paříži měla výborný prospěch. Její otec proto doufal, že po získání právnického titulu zváží kariéru advokátky. Na jeho přání se dala na studium práva.

To však během první světové války přerušila, aby sloužila jako zdravotní sestra v nemocnici. Po návratu do Londýna v roce 1918 už se k právu nevrátila.

Fascinována uniformou

Při procházení městem si Lilian všimla, že v ulicích hlídkují ženy a na levých pažích nosí modré náramky městské policie. Tato služba byla organizována Národním svazem pracujících žen pod vedením paní Sophie Stanley.

Po rozhovoru s touto ženou, která mezi lety 1919 až 1922 působila jako první velitelka ženských hlídek městské policie, byla Lilian spolu s dalšími adeptkami přijata do výcviku. Po první světové válce byl totiž nedostatek pracovních sil, a tak byly ženy najímány i na práce, které obvykle zastávali jen muži.

Policisté se jí vysmívali

Svou policejní kariéru zahájila Lilian Wyles v únoru 1919 na pozici seržantky v Metropolitních ženských policejních hlídkách. Jejím působištěm bylo centrum, východ Londýna a čtvrť Chinatown, kde vzkvétal trh s bílými otroky.

Oproti policistům neměly ženy v uniformách žádné pravomoce, nemohly například ani zatýkat. Snažily se tak především chránit opuštěné děti a mladé ženy a dívky, které se během války uchýlily do hlavního města.

Často tak dělaly, Wyles také, bez nároku na honorář. „Odměnou“ jim ale častěji než slova díků bylo opovržení ze stran veřejnosti i kolegů policistů.

Konečně povýšení

V lednu 1921 byla Lilian jmenována inspektorkou 2. třídy. O rok později byla jen krůček od toho, aby svou práci kvůli doporučeným poválečným ekonomickým škrtům ztratila. Vrchní komisařka navíc uvedla, že policistky nedělaly svou práci řádně, a tak by měly být propuštěny.

Lilian měla štěstí, spolu s dalšími devatenácti policistkami se výpovědi nedočkala. V prosinci 1922 se stala první důstojnicí na Oddělení vyšetřování trestné činnosti (CID), konkrétně se zabývala mravnostní (sexuální) kriminalitou. Po úspěšném složení atestačních zkoušek roku 1923 získala i pravomoc zatýkat.

Pomáhala dětem a obětem sexuálního násilí

Pod vedením nové velitelky a štábní důstojnice Dorothy Peto bylo ženskou policií speciálně dohlíženo na dodržování novely Zákona o dětech a mladistvých, který vešel ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska v platnost roku 1933. (Tento zákon např. zvýšil minimální věk pro popravu na osmnáct let, zvýšil se věk trestní odpovědnosti ze sedmi na osm let, stanovil minimální produktivní věk čtrnáct let nebo učinil nezákonným prodej tabákových výrobků dětem.)

S tímto zákonem samozřejmě padla na bedra Lilian velká odpovědnost. Její pozornost se upírala jak k ochraně mladistvých, tak i k obětem sexuálního násilí.

Po pečlivém prostudování všech paragrafů zajistila vyškolení dalších důstojnic k provádění výslechů žen, které se staly terčem sexuálního obtěžování. Styl vedení úřední agendy a rodinné intervence byl na tehdejší dobu velice moderní. V mnohém připomínal dnešní sociální službu.

Spravedlivá a empatická

V meziválečných letech zajišťovala Wyles dětem po lékařském vyšetření zásobu čistého oblečení. Když došlo k soudu a děti byly předvolány jako svědci, byla pro ně Liliina přítomnost v soudní síni velkou psychickou podporou.

Při jednom soudním líčení dokonce napomenula obhájce za agresivní styl vedení výslechu. Pokud jde o případy znásilnění u dospělých žen, vypracovaly policistky daleko šetrnější způsob vedení výslechu.

Kolegové ji nemohli vystát

Jako první ženská důstojnice na Oddělení vyšetřování trestné činnosti čelila Lilian přezíravému a povýšeneckému chování kolegů detektivů, kteří by byli nejraději, kdyby s nimi nechodila do terénu a jen na velitelství ve Scotland Yardu dělala rutinní práci.

Důvěru měla jistou jen u vrchního konstábla Fredericka Wensleyho, který ji v několika závažných případech svěřil důležitý úkol.

Větší autoritu Wyles získala v roce 1935, kdy byla povýšena na inspektora první třídy, což odpovídá dnešní vrchní inspektorce. Náplní její práce bylo provádění výslechů žen, které šly na potrat, s obětmi sexuálního násilí a incestu. 

Medaile za třicet let ve službě

V době jejího odchodu do důchodu v roce 1949 bylo členem Metropolitní policie 338 žen, z nichž jen 21 zastávalo pozici právě na Oddělení vyšetřování trestné činnosti.

Lilian Wyles byla ve službě třicet let. Roku 1949 obdržela medaili Britského impéria.

Zemřela 13. května 1975. Nikdy se nevdala ani neměla děti. Pohřbena byla v neoznačeném hrobě. Od 10. března 2019 se místo jejího posledního odpočinku nachází na hřbitově v Sennen v hrabství Cornwall na nejzápadnějším poloostrově Anglie.