Čas jen pro mě

S masérkou Renatou Mňukovou jsem se v Praze opakovaně setkávala při rolfterapii, která mě mimochodem „staví na nohy”. Proto mě napadlo požádat ji o vysvětlení, oč při této terapii jde?

„Zkusím to,” souhlasila se sympatickým úsměvem ve tváři, ale zároveň neskrývala obavy, zda to ve zkratce vůbec vvsvětlit lze. „Rolfterapie se zabývá pojivovou neboli fasciální tkání. V ní pak já za pomoci speciálních hmatů uvolňuji zkrácená, slepená místa, o kterých často klient do té doby ani nevěděl. Sama o sobě třeba nepůsobila žádné potíže, ale dokázala zavinit zdánlivě nevysvětlitelné bolesti většinou na úplně jiném místě těla. Chci tím říct, že při bolestech pohybového aparátu je málokdy problém tam, kde subjektivně cítíme bolest,” vysvětluje.

„Pro ilustraci – klientka přijde s bolestmi zad a v průběhu terapie se ukáže, že záda jsou v pořádku, ale za jejich bolestí je někdejší zranění kotníku v mládí. Stalo se to, že poraněnou končetinu klientka šetří a její práci se snaží zastávat ta druhá. Za nějaký čas se i po zhojení kotníku tento nesprávný pohybový vzorec zafixuje, aniž by si to člověk uvědomil. V tkáních vzniká čím dál větší nesoulad, který se nese tělem výš a může způsobit právě např. problémy se zády. To ale neznamená, že je to pravidlem! Pak jsou tu jiná zranění, prodělané operační zákroky. To vše mění situaci v těle a navozuje nepředvídatelné stavy, které jsou u každého jiné. V kostce řečeno – rolfterapie vrací tkáním, potažmo celému tělu, rovnováhu. Tím ulevuje od chronických bolestí třeba po úrazech či od těch, co vznikají z jednostranné dlouhodobé zátěže při zaměstnání, sportu, používání nesprávných pohybových stereotypů a podobně.”

Dříve, než paní Renata začala rolfterapii studovat, sama ji podstoupila v celé šíři. „Nikdy nezapomenu, jak jsem se cítila před terapií a po ní. S trochou nadsázky, ale zcela vážně to bylo tak, že na první ošetření jsem přišla jako shrbená troska se spadlými rameny, zatuhlou šíjí, s hlavou svěšenou dopředu, s bolestmi beder, na kterých leží tíha celého světa, v napětí a psychické nepohodě. Přesto plná zvědavého očekávání. V průběhu terapie se mé tělo začínalo narovnávat a já viděla svůj život z úplně jiné perspektivy. Stále lepší stabilita těla mi pomáhala jakoby otevřeněji myslet. Po posledním desátém ošetření jsem byla na preventivní lékařské prohlídce, kde mě lékařka také přeměřovala. Měla jsem na výšku o 2 cm víc než v době, kdy se můj růst v pubertě zastavil! Najednou jsem si více a lépe uměla představit, jak moc muselo být moje tělo zkrácené a jak moc asi strádalo, když jsem po uvolnění „povyrostla“ o dva centimetry. Dnes chodím s hlavou vztyčenou, kontroluji si, jak mé nohy našlapují, jak sedím, jak stojím. A to mi umožňuje udržovat se v dobrém stavu, používám tělo efektivněji. Je to pocit nádherný, ale obtížně sdělitelný.”

Na terapii k ní chodí ženy i muži. Takže přišlo i na otázku, zda to pro ni není vyčerpávající, zejména když má „v práci” svalnaté jedince.

Bez zaváhání odpověděla, že kdyby přišel klient, na kterého by si z nějakého důvodu „netroufla“, požádala by ho, aby vyhledal některého z jejích kolegů. „Není třeba pouštět se do hrdinských činů, jde o prospěch klienta – a tím se řídím,” dodala. I proto ji tolik těší pozitivní zpětné reakce. „Neznám hezčí zpětné vazby, než když mi klient vypráví, co ho přestalo bolet, jak má větší rozsah pohybu, že se může znovu věnovat aktivitám, kterým se s bolestmi věnovat nemohl. I úsměvných situací bývá dost, ale řadu z nich vidím už v mimice obličeje klienta, což se velmi obtížně popisuje. Možná se pro to hodí slova překvapení nebo údiv, úžas. Lépe to asi neumím říct. Několik názorů mých klientů se dá najít na mých stránkách www.rolfterapie-praha-renata.cz.

Nikdy nelitovala, že se rozhodla vyměnit práci redaktorky v médiích a stala se masérkou. „Uvědomuji si, že mě to posunulo zase do jiné nové kvality. Ano, začátky nebyly úplně snadné, nějakou dobu mnou cloumaly pochybnosti, jestli jsem udělala dobře, ale vnímala jsem to jako jakýsi trénink, jak člověk obstojí v budoucnu. Jestli má dost odhodlanosti, vytrvalosti, jisté zarputilosti, píle i odvahy. A když pomůžou nejbližší a podrží vás, jednoho dne se vše sečte a vy víte, že jdete správným směrem. Věci do sebe začnou zapadat jako puzzle, a vy se v nové profesi začnete cítit skvěle, jakoby samozřejmě, teprve teď jste kompletní. Možná to byl risk, ale stál za to,” konstatuje s uspokojením.

MOTTO, které si sama vytvořila a jímž se řídí: „Ani den bez úsměvu! Protože pod úsměvem tají nejrůznější bariéry, smutky, odplavuje se stres. Úsměv nebolí a nic nestojí, ale jeho moc je magická.

RADA: Jak se udržovat v kondici tzv. podomácku? „Nejsnazším a přitom nesmírně prospěšným pohybem je chůze. Základním pilířem dobré kondice je protahování, které by mělo začínat už ráno po probuzení. Jen pružné tělo může dobře fungovat.”