Čas jen pro mě

„Firmu řídím, ale občas, když je to třeba, skočím ke stroji nebo jedu montovat, rozvážím zboží. Dělám, co je v danou chvíli třeba. Sedět jen u počítače by mne nebavilo, mám ráda pohyb,“ přiznala upřímně. Kdy se k podnikání v tomto oboru odhodlala, zda se nebála udělat ve svém životě tak zásadní změnu a v jakém povlečení se nám bude spát jako v pohádce, tak i o tom je náš rozhovor. 

„Víte, moje maminka byla rozvedená, doma jsme byly tři ženy, takže šikovný opravář nikde,“ zavzpomínala. „Proto jsem se šťourala v zásuvkách, opravovala televizi a už mi to zůstalo. Díky tomu mi byl vybrán i učební obor elektro s maturitou.“

Jenže všechno nabralo jiný směr. „V mládí jsme na sebe s kamarádkou šily sukně i vesty, a já si šití zamilovala. Naštěstí babička kamarádky byla dámská krejčová, tak nám i dobře radila. A pak, když byly malinké děti, začala jsem na ně šít podle střihů z Burdy. Hned jsem ale musela vidět výsledek. Jakmile jsem se do něčeho pustila, seděla jsem u toho až do noci, aby to už druhý den mělo dítko na sobě. Postupně byla obšitá celá rodina,“ dodala s úsměvem.

S podnikáním ovšem začínala opatrně. „Bála jsem se, abych měla vždy na nájmy, zdravotní a sociální pojištění… Začínala jsem na vedlejší úvazek – přivýdělek – šitím ubrusů, povlečení, ubrousků a záclon. Doma se vše nastříhalo a rozvezlo se deseti ženám, které šily se mnou.“

A pak, když šly děti do školy, jsem hledala nějakou práci poblíž – a měla štěstí. „Našla jsem firmu na šití péřových dek, které byly určené na export do Dánska. Později se ale firma stěhovala a já převzala prostory, odkoupila nějaké stroje a zbytek dovybavila. Ateliér, který postupně z práce vyplynul, stále dotvářím.“

Také služby hodně rozšířila. „Šijeme péřové deky, polštáře, záclony, a také závěsy, které i zavěsíme. Montujeme a dodáváme garnýže, šijeme sedáky, přehozy, čalouníme, ušijeme na zakázku i různé obaly na lodě a jejich příslušenství. Šijeme i atypické rozměry, jak dek a polštářů (peří, dutá vlákna), tak i povlečení. Též na naše výrobky a na pracovní oděvy vyšíváme loga.“

Praktická je i její RADA, v jakém povlečení se nám bude spát jako v pohádce. „Doporučuji bavlněný satén, který je vhodný na povlečení hlavně v létě, kdy příjemně chladí. No a v zimě zase zahřeje. Vyrábí se v nemačkavé úpravě, takže jste ušetřené žehlení :-).“

Sympatické paní Varhulíkové jsme se také zeptali, zda při své práci zažila i nějakou kuriózní situaci. Hned si ji vybavila: „Doslova oříškem pro nás byly obaly pro stěhováky na talíře, jakási harmonika! Pán nás ale pochválil, protože obal i s talíři upustili ze dvou metrů na zem a žádný se nerozbil.“

A čím Ivana Varhulíková relaxuje, když už má všeho nad hlavu?

„Nejlepším relaxem je pro mne sport – veslování a děti a vnoučata. V Praze vyjedete po Vltavě až za Barrandovský most a ani nevíte, že jste ve městě. Vnímáte vůni vody i stromů, což člověka nabije, i když se u veslování pěkně zpotíte a unavíte.“

Její životní motto:„Vyspím se a zítra bude lépe!“