Inspirace
11 věcí, které jste možná nevěděli o Emě Destinnové
datum: 29. 8. 2019 0:05 autor: Jana Vavřinová
Kdyby žila v dnešní době, světoznámá operní pěvkyně by plnila stránky bulváru. Její život se totiž vymykal tehdejším běžným společenských normám a pravidlům. Například si nechala udělat tetování na noze!
- Měla čtyři křestní jména. Kdyby se měla hvězda operních síní podepsat celým vlastním jménem, bylo by to: Emilie Paulina Jindřiška Věnceslava Kittlová, provdaná Halsbachová. Pro účely své umělecké kariéry ale raději volila pseudonym Emma Destinn. (Jmenovala se tak její učitelka zpěvu Marie Löwe Destinn).
- Malá uličnice. Fakt, že byla malá Ema pěkné kvítko, dokazuje vzpomínka Jaroslava Kvapila v knize O čem vím: „Z dětí jí (mamince) působila značné starosti Emilie. Měla divoký temperament a podivuhodnou fantazii. Prováděla alotria doma i na ulici, takže se stala v okolí pověstnou. Ta Kittlova divoká holka šla na nervy kdekomu.“
- Zpívala v kleci plné lvů. Ve filmu Lví nevěsta aneb Moc zpěvu, jež natáčela Ema v roce 1912, bylo jejím úkolem vlézt do klece se dvanácti lvy a pomocí svého čarokrásného zpěvu je zkrotit. Ačkoliv se záznam z tohoto černobílého snímku do dnešních dnů nedochoval, brněnský novinář Antonín Hančl celou scénu přibližuje takto: „Všichni kolem se třásli strachy, ale »božská Ema« vstoupila neohroženědo klece, postavila se ke klavíru a zpívala árii Mignon ze stejnojmenné opery… A stalo se něco nečekaného: lvi se za chvilku uklidnili, otočili hlavy po hlase a pak pomalu, jakoby hypnotizováni, začali klesat k lehu.“
- Její nejoblíbenější barvou byla černá. Operní diva si libovala v černé. Do této temné barvy se nejen odívala, ale ráda se jí i obklopovala. Na to, jak to u Destinnové vypadalo doma na zámku ve Stráži nad Nežárkou, zavzpomínala její dlouholetá přítelkyně Marie Martínková: „Postele měla také ráda černé, ale ne snad povlaky, jen černé vyšívání kolem dokola a černou hedvábnou přikrývku, na tom bílého draka, a černou noční košili, to byla její libůstka.“
- Byla vášnivou rybářkou. O jejím velmi kladném vztahu k rybaření svědčí její bohatá, ale také poměrně zuřivá korespondence s mlynářem Hynkem Gablerem, který byl ve Stráži nad Nežárkou jejím sousedem. Přestože je z dopisů, které si vyměnili, patrné, že mezi sebou měli velice napjaté vztahy, při detailnějším čtení jistě každý pochopí, že Emě šlo jen o právo získat povolení k milovanému rybolovu v řece Nežárce. „Mám právo k lovení a budu loviti, kdykoliv mi libo. Všecky další dopisy privátní jsou zbytečny a míjí se svého účinku. V Rakousích jsou tři soudní instance a ty nám oboum poví, na čí straně je právo...,“ napsala pěvkyně Gablerovi, čímž zavdala dvanáct let trvajícímu sporu o povolení k lovu ryb. Nakonec jejich při „vyřešil“ soud, který se přiklonil na stranu mlynáře. Emě tak zbyly jen oči pro pláč.
- Žila si na vysoké noze. Největší slávy se Emě dostávalo po konci 1. světové války, a to především mezi lety 1919-1920, kdy hostovala v newyorské Metropolitní opeře. Aby Američané ukázali, jak si své vzácné návštěvy z Evropy váží, připravili pro ni velmi opulentní hostinu. Podle jednoho z jídelních lístků, který se z té doby dochoval, se bylo menu pro operní pěvkyni následující: Ústřice. Polévka jarní à la royale. Bělice. Pařížské brambory s petrželkou. Olivy. Kuře na slanině. Hlávkový salát. Omeleta s jahodami.
- Štěstí ve hře, neštěstí v lásce. Velikou osobní prohru zažila, když jí její lásku neopětoval mnohonásobný šampión v cyklistice Jindřich Vodílek. Ten ale bohužel nebyl jediný, kdo pro zpěvaččiny vroucí city neměl pochopení. Mezi další muže, kteří Destinnovou odmítli, se zařadil i německý dirigent dr. Karl Muck nebo myslivec a polesný u Schwarzenbergů, Mario Roman. Vedle šlápla i v případě Dinhema Gillima, alžírského barytonisty, který okupoval její místo v srdci dlouhých deset let. Jejich vztah ztroskotal hned ze dvou důvodů. Kromě toho, že byl Gillim ženatý, byla Ema v průběhu války kvůli soužití s ním obviněna ze špionáže a zbavena cestovního pasu. Stále častější hádky pak vyústily bouřlivým rozchodem.
- Osudový muž. Jejím právoplatným manželem se v roce 1923 stal pětadvacetiletý důstojník československého letectva Josef (Joe) Halsbach. Jak se pár let po svatbě ukázalo, lásku k Destinnové Josef pouze předstíral. Během nepříliš šťastného manželství jí dával arogancí a lhostejností najevo, jak je mu její blízkost proti srsti. Ke konci Emina života jim ale větší starosti než neporozumění v osobní rovině dělaly narůstající dluhy.
- Průkopnice tetování. Destinnová se zařadila mezi první Češky, které si nechaly udělat tetování. V případě Emy šlo o malou kresbičku na noze. Ačkoliv se o jejím tetování nedochoval žádný fotografický důkaz, v písemné zmínce, kterou učinil polsko-americký klavírní virtuos Arthur Rubinstein, stojí: „Opravdu jsem se lekl, když jsem viděl tetovanou barevnou hlavu hroznýše, který jí oplétal nohu od kotníku až nahoru po stehno – a potřeboval jsem hezkou chvíli, abych se vzpamatoval. Obávám se, že jsem toho večera nebyl ve vrcholné formě, ale vypadalo to, že si z toho moc nedělá; byla později vlídná a mateřská…“ V Lidových novinách, které vyšly v května roku 1941, bylo pro změnu napsáno: „Destinnová si dala na přední část stehna barevně vytetovat krásnou lví hlavu, od níž se vinul had po holenní kosti až k chodidlu. Musela na tu nohu oblékat dvě punčochy, aby kresba neprosvítala.“
- V zajetí magie. „Je pravda, že měla k ezoterickým vědám vždycky blízko. Je pravdou i to, že vlastnila skutečnou lidskou kostru. Měla ji ve svém pražském i berlínském bytě,“ řekl historik a odborník na Emu Destinnovou František Fürbach. Skutečnost, že se umělkyně zajímala o magii, potvrzuje i kratičký záznam v jednom jejím životopise: „Paní Wagnerová se k ní chovala mateřsky. Dozvěděla se, že Ema holduje spiritismu a zhubla vinou této vášně před vystoupením v Bayreuthu o patnáct kilogramů.“Kromě vykládacích karet se po Destinnové dochovala i 25 cm velká rakvička zdobená nitkami, jež mají symbolizovat červíky. Drobná krabička je k vidění v Muzeu Jindřichohradecka.
- Slavní nápadníci. Není žádným tajemstvím, že během její zářné kariéry se o její roztoužené srdce pokoušely zástupy nápadníků. Mezi nejznámější ctitele se zařadil skladatel Giacomo Puccini, dirigent Arturo Toscanini, ale i nejslavnější tenor historie, samotný Enrico Caruso.
Zaujal vás tento článek? Pokud chcete mít jistotu, že vám žádný další neunikne, sledujte nás na Facebooku!
Další články z rubriky
Ellen Wilsonová (†54): Za každým úspěšným mužem hledej ženu
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 9. 2. 2025 0:05Příjmení Wilson je u nás známé v souvislosti s Elleniným manželem Woodrowem Wilsonem – americkým…
Amelia Eahart (†40): První žena, která přeletěla Atlantský oceán
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 19. 1. 2025 0:05Odvážila se soutěžit s muži v době, kdy to nebylo tak úplně v „módě“. Bojovala proti předsudkům, se…
Alice z Battenbergu (†84): Matka prince Filipa a tchyně britské královny
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 11. 1. 2025 10:00Její příběh by vydal na celý televizní seriál. Alice z Battenbergu (Mountbatten) se narodila hluchá…
Margaret Sanger (†86): „Každé dítě by mělo být chtěné,“ říkala propagátorka antikoncepce.
Autor: Hana Lorencová, Datum: 9. 12. 2024 0:05Pro Američany je dodnes jednou z nejkontroverznějších žen jejich historie. Margaret Sanger…
Hana Whitton: Domov je tam, kde má člověk srdce
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 27. 11. 2024 0:05Po léta žije poblíž anglickém Oxfordu, kde založila literární agenturu. U nás je spisovatelka Hana…
Greta Garbo (†84): Hollywoodská sfinga
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 26. 10. 2024 0:05Filmová herečka Greta Garbo vešla do historie jako majestátní žena mimořádné krásy. Tichá, uzavřená…
Betty MacDonaldová (†50): Co jí život dal a vzal?
Autor: Anna Vágnerová, Datum: 7. 10. 2024 0:05Vejce a já, nejprodávanější kniha v USA roku 1945, se u nás na knihkupecké pulty poprvé dostala už…
Mary Somerville (†92): „Královna“ vědy 19. století
Autor: Markéta Vavřinová, Datum: 27. 9. 2024 0:05Když 29. listopadu 1872 v Neapoli zemřela Mary Fairfax Somerville, nekrolog v londýnském Morning…